Pražské deštníkářské podsvětí. Praha se neumí zbavit turistických pastí, podvodníci si vodí politiky za nos
Praha, do níž se po pandemii ve velkém vrátili turisté, se dlouhodobě nemůže zbavit velké nemoci. Podvodníků a agresívních prodejců, kteří na cizincích vydělávají těžké peníze za mizerné služby pravidlům navzdory. Politici je nedávno chtěli vyškolit a vymysleli novou vyhlášku, která měla tzv. deštníkáře z historických částí města vyhnat. Vydal jsem se na několik dní mezi ně, abych zjistil, jak tento polosvět s vlastními pravidly funguje. Zatím si spíš deštníkáři „vodí“ politiky.
Ty máš českej přízvuk, co doopravdy chceš?, ptá se mě s naštvaným výrazem prodejce v dolní části Václavského náměstí. Hrál jsem si pár hodin na turistu, ale odhalili mě celkem brzy. Zřejmě tomu pomohla i dříve odeslaná esemeska jednatelce společnosti, jež tenhle byznys provozuje. Věděla tak, že se o „deštníkáře“ zajímám. Prodejce jsem oslovil anglicky s tím, že se chci dozvědět co nejvíce o té slavné jízdě autobusem po historické Praze. Ta stojí v plné palbě až dva a půl tisíce korun. I další prodejci v červené vestě a s typickým deštníkem v ruce se mi po pár procházkách a konverzacích raději začnou vyhýbat. Stejně tak si stoupají zády k objektivu fotografa. Prodej na ulici – mimo kamenné obchody – je totiž v Praze zakázaný.
„Máme povolení od magistrátu, běžte si stěžovat tam,“ křičí na mě prodejce ještě z dálky. Přesto se mi podaří s některými lidmi z deštníkářského světa mluvit, ať už přímo s prodejci jízdenek, nebo s průvodci z autobusů, kteří se starají o okružní jízdu. „Je to dobrý přivýdělek, platí mě denně, odkud na můj plat berou, ale nevím,“ přiznává prodejce s pravděpodobně jihoamerickým akcentem, jenž nechtěl být jmenovaný.
Většina z těch, s nimiž mluvím, jsou cizinci. Ale narazil jsem i na Češku. Opět si přála zůstat v anonymitě. „Chtěli jen, abych uměla anglicky. Projedeme několikrát za směnu trasu a já jim občas popíšu, kde se právě nacházíme. A to je všechno,“ přibližuje. Jakou má smlouvu, říct nechce.
Jdu o kus dál a pokračuji v roli turisty ve vlastním městě. Připojím se ke skupině, které prodejce nabízí vyhlídkovou jízdu po metropoli autobusem. Z té je možné po dobu platnosti jízdenky kdykoliv vyskočit a zase znovu naskočit. Proto se jí také říká Hop-on, Hop-off. Turistům spolu s jízdenkou, jejíž cena se pohybuje od 780 korun do zmiňovaných takřka dvou a půl tisíce, dávají i noviny nazvané Prague Panorama Extra. O nich ale později.
Účastníci zájezdu
Samotná jízda je velkým zklamáním. Ostatně to naznačovalo již hodnocení v aplikaci Trip Advisor, kde si turisté vyměňují zkušenosti se službami v zahraničí. Necelá jedna a půl hvězdičky z pěti. „V autobuse je málo místa, o Praze jsme se nic nedozvěděli, celkově strašný zážitek a vyhozené peníze,“ líčí zkušenost z prosince loňského roku turistka Natalia. Podobných hodnocení jsou na internetu stovky. Přesto se prodejcům stále daří do autobusů nahánět nové a nové „oběti“. Jednou z nich jsem teď dobrovolně já.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
