Perestrojka v zemi ájatolláhů: Íránský režim na první pohled mele z posledního, zdání však může klamat

Ženy nalevo, muži o kus dál, kyne na mě voják u hraniční budky hned za mostem přes řeku Aras, oddělující Írán od Arménie. Dojet na tento hraniční přechod znamená absolvovat stovky zatáček a několik horských průsmyků. Po osmi hodinách a s hlavou roztočenou od věčných serpentin vystupuju a nedivím se, že tu není nijak velký nával. Krkolomná cesta mnohé odradí. Všudypřítomné a věčně nastartované kamióny ani množství serpentin ale nebrání čilému dopravnímu a obchodnímu ruchu. Zdejší hraniční přechod se navíc přestavuje, a tak jsou všude ploty, dělníci a nepořádek.

U pohraniční budky si pak musí ženy navléknout šátek přes hlavu, příslušnice revolučních gard je neúprosná. Můj pas zkoumají dva vojáci, podezíravě mě okukují a listují v dokumentu, převracejí ho vzhůru nohama a pak konečně vracejí nazpátek. Ostražitost po americko-izraelských úderech na Írán? Pak už směřuju do moderní haly s nápisem Border Terminal, kde to vypadá tak trochu jako na letišti.

Pán u přepážky s vousy a uniformou s obrovskými zlatými hvězdami razítkuje pasy s neuvěřitelnou rychlostí. Za chvíli tak likviduje menší frontičku čekajících, jenže všichni jsou Íránci vracející se tudy vesměs z dýchánku v přece jen svobodnějším Jerevanu. Ptám se sám sebe, co se stane, až narazí na mě, Čecha s elektronickým vízem. Půjdu stranou k výslechu, detailní kontrole telefonu a osobních věcí?

Uniformovaný vousáč s klidem bere do ruky papír s elektronickým vízem, bouchne na něj razítko a je hotovo. Nic víc nikoho nezajímá, ze zdi jen shlížejí portréty dvou mužů: ájatolláha Rúholláha Chomejního a jeho nástupce Alího Chameneího. První z nich v roce 1979 vedl islámskou revoluci, která svrhla šáha Mohammada Rezu Pahlavího, druhý je od Chomejního smrti v roce 1989 nástupcem a faktickým vládcem Íránu.

Chomejní a Chameneí se tváří smrtelně vážně, jako by chtěli národ varovat, že s nimi nejsou žádné žerty. Život pod jejich hlavami však plyne svým tempem. Některé z žen se už promenují bez šátku, muži a ženy se vesele baví mezi sebou. Naposledy jsem tu byl před třiceti lety a z prvních okamžiků mám dojem, že život je dynamičtější a veselejší. Z mnoha míst pak zmizely portréty dvou přísně se tvářících vůdců, jako by nechtěli nikoho příliš dráždit.

Levný benzín za klid

Cesta do nedalekého Tabrízu překvapuje perfektním asfaltem, značným provozem, ale i tím, že se tu všude něco buduje a staví. Napojujeme se na dálnici. Je plná aut, provoz je velmi intenzívní, velká část aut jsou přitom starší až velmi staré vozy někdy z 80. a 90. let. V minulosti šlo o důsledek mezinárodních sankcí a ani teď není situace o moc lepší.