Bezkrká kytara od Furcha: rozložíte ji na tři kusy, po složení zůstane dokonale naladěná. Chcete ji?
Velké Němčice? Ano, známe – je to kousek od Břeclavi, takže tu nejspíš mají vinohrady a sklípky. Moment, říkáte, že tady taky vyrábějí akustické kytary světové extra třídy? Že si sem pro ně jezdí profíci zblízka i zdáli a míří sem znovuzrozená kapela Lucie, jeden ze symbolů „zlatých devadesátých“, jehož členové potřebují nástroje k nahrání desky a na chystané koncertní turné? A jednu kytaru Furch za bratru devětačtyřicet tisíc korun dostaneme do soutěže pro čtenáře Reflexu, který právě oslavil pětatřicetiny? Aha! Takže jedeme!
Z Prahy jste tu autem za dvě hodinky a brzy zjistíte, že Velké Němčice jsou opravdu malé. Tak tady sídlí Furch, výrobce prémiových kytar, jehož instagramový účet sleduje 30 000 lidí, dokonce o devět tisíc víc než samotnou kapelu Lucie? Firma, na jejíž nástroje přísahají muzikanti z celého světa, od amerického jazzového kytaristy Ala Di Meoly a Susan Vega přes Pera Gessleho z Roxette po Vlastu Redla nebo Thoma Artwaye? Nejprve s fotografem Zbyňkem Pecákem obhlédneme zdejší rodinná vinařství Samsonových a Mrhalových, nahlédneme do jednoho náhodou otevřeného sklípku a posedíme s místními u oběda v parádní jídelně v patře kina Jiskra. Příkladná rychlost, nečekaná kvalita, milá obsluha, nízká cena – a pak jen dvě minutky chůze k reprezentativnímu, vkusně zrekonstruovanému komplexu budov firmy Furch. Od šestnáctého století tu stával mlýn, dnes prostorem místo zurčení vody a klapání mlýnských lopatek rezonuje zvuk brusek a dalších průmyslových strojů. A v nejvyšším patře delikátní vybrnkávání při ladění jedné z bezmála osmi tisíc kytar, které se tady každoročně vyrobí.
Nástroj je jako malé dítě
Milovníci špičkových kytar a průmyslových provozů si po objednání mohou projít fabriku od podlahy po strop nejvyššího patra. I my jsme se dočkali prohlídky s průvodcem. Je jím obchodní ředitel firmy Jan Plášil, vzděláním strojař a taky muzikus: basák rockové partičky Nanday: „Máme tu pětaosmdesát zaměstnanců, většina z nich je odsud z Němčic. Jak vidíte, často jsou to ženské, které jsou prostě pečlivější,“ vysvětluje nám. „Nástroj je jako malé dítě, mazlení a důslednost je důležitější než hrubá síla.“
Začínáme u přípravy dřeva, v sušárně, a pokračujeme ke stohům desek a krků, které se vyrábějí na CNC strojích, tedy strojích řízených počítačem. Jan Plášil mi u stojanů se třemi desítkami dosud nenalakovaných kytarových těl vysvětluje, že čerstvé dřevo na nástroje se musí dva měsíce nechat ležet, aby vyschlo – různé stromy z různých světadílů se stabilizují a sjednocují, aby se pak indický palisandr a tuzemský smrk v sousedství na jednom nástroji nechovaly různě: „Houslař Honza Špidlen si může dovolit koupit dřevo na housle pro syna i pro vnuka a nechat ho na půdě přirozeně vysychat. My na to čas ani prostor nemáme.“
Překročíte práh a už řešíme žebrování – výztuha desek zevnitř kytary a její lepení. Potom se sesadí přední a zadní deska a luby z ohýbaného dřeva, po nalakování se kompletuje a ostruňuje. Zaměstnanci v černých služebních mikinách i upravené ženy v pestrých tričkách krouží kolem CNC strojů s nálepkami typu „Jihokov“ nebo „Proma Dobruška, rok výroby 2000". Některým mašinám je tu přes šedesát let; tahle firma recykluje, zbytečně nevyhazuje a zkušenost ctí.
Banjo ze starého bubínku
Muzikant a zámečník František Furch ji založil už v sedmdesátých letech, protože ho trápil nedostatek kvalitních nástrojů v socialistickém Československu. Dnes dávno vytunelovaná a zkrachovalá Cremona Luby sice tehdy byla největším evropským vývozcem a výrobcem strunných hudebních nástrojů, jenže jejich velká většina opouštěla republiku a domácí hudebníci trpěli i tím, že výrobky byly typizované.
Po banju ze starého bubínku František Furch vyrobil svou první akustickou kytaru v provedení roundback s přední deskou ze starého smrkového klavíru a zakázky z řad jeho známých muzikantů na sebe nenechaly dlouho čekat. Od roku 1981 mladý Furch napřel svou energii jen do výroby kytar. Vězte, že v garážích nezačínali jen Steve Jobs, Bill Gates a Walt Disney, ale i budoucí otec tří dětí František Furch. Jen to bylo ještě o něco nelegálnější proto, že soukromé podnikání se v ČSSR nenosilo.
Po revoluci se výroba kytar okamžitě rozšířila. Furchovi tuzemští zákazníci, od Zdeňka Bíny přes Jaroslava Hutku po Vlastu Redla, u něj samozřejmě zůstali a přibyli noví: Wanastowi Vjecy, Lucie, Mirai, Olympic, Aneta Langerová. V poslední dekádě už společnost vede syn Františka Furcha Petr, který rád poslouchá jeho rady a podoteky a samozřejmě vítá, že Furch starší zůstal u vývoje novinek – momentálně pracuje na mandolínách.
Sem by se asi nikdo jiný nepřihlásil!
Z čistých, ale přece jen trochu prašných a hlučných provozů se po půl hodině ocitáme v podkroví fabriky. Došli jsme na konec cesty. Z těl, krků, kobylek a hmatníků z předchozích dvou pater jsou krásně vyleštěné kytary, z nichž cena některých exemplářů prestižní, personalizované řady Rainbow Series dosahuje k bezmála dvěma stům tisíc. Naopak nejlevnějším nástrojem od Furcha je kytara za dvacet tisíc korun. Dva muži za pultem si na nádherné, ušlechtilé tmavé kytary s perleťovým lemováním a želvovinovou dekorací rychle přehrávají melodie, virtuozně vybrnkávají a zručně dolaďují. „V tomhle oddělení je povinností umět hrát na kytaru?“ ptám se. „Sem by se asi nikdo jiný ani nepřihlásil,“ směje se Jan Plášil s tím, že jedním z oblíbených firemních benefitů je jednou za dva roky padesátiprocentní sleva na zvolenou kytaru.
To potvrzuje i majitel a ředitel firmy Petr Furch, původně umělecký truhlář, který si před převzetím většinového podílu ve firmě udělal klasické kolečko: „Třeba lakovna byla úžasně zajímavá,“ vzpomíná dnes. S „taťkem“ sice leckdy konzultuje, ale je šťastný, že má všechno ve svých rukou. „A někdy ty situace prostě nejsou jednoduché. Třeba po covidu začaly všem firmám našeho zaměření na světě padat prodeje,“ vzpomíná. Namísto výroby, své domény, se tak začal před rokem a půl podstatně více věnovat obchodu. Firma dokonce musela pár lidí propustit a až nyní se počet zaměstnanců stabilizoval na pětaosmdesáti, říká už skoro ve dveřích – má schůzku s kapelou Lucie, jejíž členové sem dnes přijeli vybírat nový vercajk.
V něčem jsme lepší než ti nejlepší
V jedné části výrobní haly stojí bytelné kartonové krabice pro zkompletované kytary určené k vývozu. „Vyvážíme do pěti světadílů, nejsilnějším trhem je pro nás samozřejmě Amerika a pak Německo,“ říká obchodní ředitel Plášil s tím, že ve Státech mají dokonce vlastní distribuční firmu s dvěma zaměstnanci a pěti pomocníky. A to přesto, že jim v USA, kolébce kytar, konkurují dva celosvětoví giganti, Martin a Taylor, kteří mají dílny v Mexiku kvůli nízkým nákladům (jež jim brzy značně zvýší Trumpova cla). „Ale jednu věc umíme udělat líp než oni!“ říká Plášil. „Když firma Martin před dvěma sty let přišla se svou konstrukcí kytary, vycházeli z houslí. Ty mají klenutou rezonanční desku, která je méně náchylná na propady a bobtnání při vlhkosti. U kytar je rezonanční deska plochá a vyžebrovaná zespoda, při vlhkosti se buď zvedne, nebo seschne a propadne. To významně mění výšku strun a vlastnosti zvuku dané kytary, ale především hráčský komfort. A my jsme přišli se zlepšovákem z dílny Petra a Františka Furchových: máme šroubované krky, což je výmysl firmy Taylor, a na nich expanzní prvek, který pomocí páky krk přitahuje nebo oddaluje a mění úhel tak, aby kompenzoval výkyvy rezonanční desky. Další výhodou této konstrukce je, že když náhodou potřebujete servisovat krk, je to schopen udělat i laik.“
V Česku se prodá na sedm set kytar Furch ročně, většina přes portál kytary.cz. USA (zhruba 1200 kytar ročně), ČR a Německo (1500 kytar ročně) dohromady spolknou bezmála polovinu produkce kytar Furch. „Velmi populární je Little Jane, pojmenovaná po dceři zakladatele Františka Furcha a sestře současného ředitele Petra Furcha, která má dnes ve firmě na starosti zákaznickou podporu. Je kompletně rozkládací – rozložíte ji na tři části a tu nejdelší, krk, lze zasunout dovnitř těla nástroje. Máme na ni speciální obal, zboku vložíte hlavu nástroje, přičemž struny jsou stále natažené. Je mimochodem Ryanair approved, vezmou vám ji jako kabinové zavazadlo do letadla, obal splňuje rozměry. Takže ji máte stále pod kontrolou a nikdo vám s ní nešetrně nehodí,“ popisuje Jan Plášil. A teď přijde ten fór, otestovali jsme ho za vás: když nástroj složíte zpátky, zůstává perfektně naladěný! Little Jane tvoří víc než desetinu prodaných modelů kytar Furch a co do materiálu je nejoblíbenější kombinací cedr na rezonanční desku a mahagon na záda a luby. Nejzažitější kombinace je ovšem čím dál vzácnější smrk sitka a palisandr, což už je v současné době docela drahý špás.
Právě o patentovanou cestovní kytaru v této materiálové kombinaci, LJ 11-SR od Furcha, mohli čtenáři Reflexu soutěžit.
Vítězem a novým majitelem nástroje se stal Jan Nic. Gratulejeme!
Dodatečná pravidla
Soutěž probíhá od 2. 6. 2025 od 9:55 do 15. 6. 2025 do 10:00. Hrajte o 1x podepsanou kytaru od skupiny Lucie v hodnotě téměř 50 000 Kč.
Vyhrává 1 soutěžící, který bude vylosován ze správných odpovědí.
Podmínkou pro zařazení do soutěže je registrace do služby informační společnosti webu Reflex.cz, a to po celou dobu trvání soutěže, a souhlas se zařazením do soutěže.
Do soutěže je nutné se zapojit se stejnou registrační e-mailovou adresou, kterou soutěžící používá k přihlášení se ke službě informační společnosti webu Reflex.cz, a se kterou je u organizátora soutěže registrován.
Od jednoho účastníka soutěže může být do slosování zařazena pouze jedna správná odpověď.
Více informací najdete v pravidlech soutěže zde.
Soutěž organizuje CZECH NEWS CENTER, a. s., e-mail: podpora@cncenter.cz (po-pá 8-16 hodin).
Výherce bude vylosován 16. 6. 2025. Výherce zveřejníme do 29. 6. 2025 zde v článku. Zároveň budeme výherce telefonicky kontaktovat na telefonním čísle, které uvedl při registraci.
