Fico je zloděj. Ale ostatní byli, jsou a budou taky… Jak vidí situaci Slováci na různých pólech politického spektra
Byla to blesková cesta na východní Slovensko, do míst, kam se novináři příliš dívat nejezdí, zajímá je v první řadě vzorová Bratislava. Byl to návrat po třech desítkách let do míst, která jsem znal a kde jsem studoval. Trochu zděšení z toho, že se to tu vizuálně příliš nezměnilo, trochu naděje, že existují lidé, kteří to změnit chtějí. Slovensko se už poněkolikáté od vzniku svého novodobého státu nachází na rozcestí.
Přejezd z Česka na Slovensko cestující z okna vlaku skoro nepozná. Citelnější rozdíl se objeví o něco později, na východě země za Spišskou Novou Vsí. Zimní počasí bez sněhu a holé listnáče jako by odhalovaly krajinu v jakési bezútěšnosti. Otřískané budovy, popraskané chodníky, stanice zbudované někdy v 70. letech, přičemž od té doby na ně nikdo nesáhl. Ano, v létě či na podzim tu musí být hezky, ale zima typická pro poslední léta jen odhaluje rezervy v péči o veřejnou infrastrukturu.
Nádraží v Košicích si pamatuji z přelomu 80. a 90. let jako místo, kde to čpělo pivem a borovičkou jako oblíbenou „východňárskou“ kombinací alkoholu a zvučelo specifickým jazykem hojně prokládaným výrazy pí*a a kok*t. To jako by zmizelo, hala obsahující dřív hospodu a stánek s novinami je plná obchůdků, z nichž je tu zřejmě nejvíc zastaváren. „Mobily nevyzvednuté z úschovy,“ hlásá jedno z hesel nad řadou již značně použitých přístrojů. Košické nádraží je místem, odkud se místní vydávají i za lepším životem nebo za výdělkem a vše je tu k tomu uzpůsobeno.
Milan Onisik ale nikam za lepším životem nemíří, chce, aby se zlepšil ten na Slovensku. Právě vystoupil z vlaku z Trebišova s taškou plnou transparentů na krabicových kartónech. Na košickém náměstí u Dolní brány dnes bude demonstrace za proevropské směřování země, a než uspořádat protest doma, volil pan Onisik raději možnost posílit druhy v Košicích.
„Není nijak jednoduché dělat akce v místě, jako je Trebišov, když je celé město rudé,“ říká a má tím na mysli příznivce vládní strany SMER-SD premiéra Roberta Fica. „Musíme se ale odhodlat a něco uspořádat i u nás,“ dodává. Obecně podle aktivistů platí, že čím je místo menší, tím hůře se něco pořádá. Jde o program lákavý pro obecenstvo, kdy je dobré, když promluví třeba známý herec, jenže těch není nekonečně mnoho. „A pak se také stává, že dostáváte výhrůžky, obzvlášť to platí o místech, kde je fanoušků Smeru opravdu hodně, jako je třeba Čadca,“ říká Ján Gálik, jenž stojí za demonstrací v Košicích.
Politiky tu nechceme
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
