Před třemi lety došlo k úniku toxické látky do valašskomeziříčské Bečvy. Onu slunečnou zářijovou neděli uhynulo bezmocným rybářům a místním dobrovolníkům před očima bolestivou smrtí víc než 40 tun ryb a dalších vodních živočichů. Nejživější středoevropská řeka byla mrtvá. Jaká je situace dnes?
Dodnes nevíme, jaká látka jednu z nejhorších ekologických katastrof naší moderní historie zapříčinila ani odkud do řeky přitekla. Přesto u okresního soudu ve Vsetíně probíhá soud s údajným viníkem, kterým je podle vyšetřovatelů i žalobce firma EnergoAqua a její ředitel Oldřich Havelka.
Soudkyně Ludmila Gerlová, jíž byla kauza přidělena, loni vrátila státnímu zástupci žalobu poté, co ji rozcupovala desítkami závažných připomínek – mimo jiné po-
ukazovala na tendenčnost vyšetřování. Žalobce se proti jejím výtkám ohradil, olomoucký krajský soud mu dal za pravdu, a proces tedy letos začal; soudkyně se musí se všemi nedostatky vypořádat během procesu a následně ve svém rozsudku. Jednání jsou zatím naplánována až do dvacátého prosince, ale už na konci srpna a znovu minulý čtvrtek dala soudkyně najevo, že má výslechu svědků a důkazů dostatek pro to, aby mohla uzavřít dokazování.
NEVSTOUPÍŠ DVAKRÁT…
Za poslední tři roky se ráz valašskomeziříčské části dravé a kdysi životem překypující horské řeky mírně změnil. Na několika místech došlo ke stavebním úpravám koryta, takže voda se valí přes peřeje, jezy, kameny a podél zelených břehů jinak než tehdy v tu osudnou zářijovou neděli, přesto stále stejně divoce – i tady, za Valašským Meziříčím, je Bečva pořád horskou řekou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
