„Tak to je náš Vladimír Ilijič. Je v docela dobrém stavu, jen na zádech je trochu odřený. Když jsme sochu vypůjčili na výstavu v Praze, soudruh se manipulačním dělníkům vysmekl z přepravního jeřábu a upadl. Snad proto, že jeřáb byl americké výroby,“ říká Reflexu Karel Halla, ředitel Státního okresního archívu Cheb. Proč je ale Lenin pořád právě zde?
Pan Halla stojí v zákoutí malebné Klášterní zahrady v historickém centru Chebu. Prostranství sevřené mezi zadním traktem odsvěceného gotického kostela a další barokní budovou přehrazuje důkladná mříž. Tři sochy, které byly do toho miniaturního lapidária umístěny, připomínají dobu, kdy byla zamřížovaná celá země. Vedle nadživotního tříapůlmetrového bolševika Lenina, vyvedeného v bronzu, stojí na trávníku ve stínu církevních budov ještě soudruh Julius Fučík, rovněž bronzový, ovšem už v normální velikosti. Oba komunistické svaté pak stráží opět nadživotní, ale tentokrát kamenný pohraničník, vybavený kromě psa i samopalem vzor 26.
Na sousoší muže a psa se čas a nepřízeň osudu podepsaly nejhůř. Věrnému Pozorovi, Rexovi nebo jak se ten čokl určený k trhání těl narušitelů komunistické státní hranice jmenuje, kdosi urazil a následně neodborně zase přilepil pravý slech, zbrani připravené k obraně míru a socialismu zase chybí část hlavně. Kdyby z ní hrdinný pohraničník vystřelil, patrně mu vybuchne do tváře. V deštěm smyté tváři má pak strážce hranice poněkud znepokojivý, prázdný výraz, něco mezi Tolkienovým nazgulem a někdejším předsedou Komunistické strany Čech a Moravy Miroslavem Grebeníčkem po šestém pivu.
RUDÉ HVĚZDY
Četní návštěvníci chebské Klášterní zahrady si sochy přes kovanou mříž fotí, jako kuriozita je miniaturní lapidárium uvedeno i v on-line mapě společnosti Google. Uživatelé kapitalistického internetu ale vnímají bolševický skanzen vesměs kladně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
