Blíží se konec ústavní péče o nejmenší děti. Dětské domovy do tří let věku, dříve kojenecké ústavy, se zavřou s koncem příštího roku. Počet malých dětí se v nich sice daří snižovat, zůstávají ale starší a ty se zdravotním handicapem. Stát tak potřebuje mnohem větší záchrannou síť náhradních rodičů, jenže pěstounů není dost. A v řadě krajů narážejí na příliš dlouhé lhůty řízení. To by měla změnit další novela zákona. Pomoci najít nové pěstouny má i aktuální dokument ČT. Proč je jejich hledání nekonečná cesta? Zjišťovali jsme v reportáži.
A víte, že vám je vezmou? To slyším, když lidem řeknu, že máme v pěstounské péči děti. Lidé mají zkreslené představy – popisuje pěstounka Veronika Štanclová důvody, proč s rodinou kývla na účast v televizním dokumentu. V jejich domě v pohraniční vesnici v Ústeckém kraji se potkáváme pár dní po jeho premiéře.
„Říkala jsem si, že když se problematika dostane mezi lidi, můžeme pomoct. Protože když se s nimi bavím, zjišťuji, že o tom opravdu moc nevědí. Mají představu, že tady zazvoní rodiče a my jim dítě musíme dát. Vysvětluji jim, že tak jednoduše to nefunguje. Klasika taky je, že to děláme pro peníze. Odpovídám, že jestli si to myslí, ať do toho jdou taky a uvidí,“ pokračuje paní Veronika. S manželem vychovává čtyři biologické děti a tři pěstounské. Za chvíli už k nám přibíhají děti a přichází i Veroničin manžel. K pěstounství ho manželka musela přesvědčit, dnes by neměnil.
„Já měl obavy, co všechno pěstounství bude obnášet,“ vzpomíná Petr Štancl. „Každý má strach z něčeho jiného. Je nutné zvážit, že tam může být kontakt s biologickou
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
