Za poslední tři roky zaznamenali odborníci nárůst počtu sebevražd mladistvých o víc než 110 procent. Přispěly k tomu i pandemie covidu či kyberšikana. Navíc je téma sebevražd dětí a mladistvých stále ještě v podstatě tabu a systém prevence selhává kvůli velkému nedostatku profesionální pomoci.
„Ségra se loni v prosinci pokusila o sebevraždu. Hospitalizovali ji v Motole, tam byla asi měsíc a pak se tam ještě dvakrát po sobě vrátila, v dost krátkých intervalech,“ říká vysokoškolačka Lucie.
„Eliška měla nějaké problémy a deprese už dřív, ale myslím si, že to hodně prohloubil covid. V kombinaci s tím, že se pak nedostala na školu, na kterou chtěla. Byla z toho nešťastná. Myslím, že to byla poslední kapka,“ pokračuje Lucie.
O tom, že má Eliška potíže a je potřeba jí pomoct, rodina věděla. V průběhu pandemie covidu se tedy snažili zařídit pomoc psychologa nebo psychiatra. Když už ale někoho vůbec sehnali, tak se termíny neustále rušily a posouvaly.
„V listopadu měla sezení u psychiatričky v obvodu. Ale v podstatě tam jen přišla, mluvily spolu asi čtvrt hodiny a ségra odešla s receptem na léky. Nikdo podrobněji nezjišťoval, co a jak,“ dodává Lucie.
Asi měsíc nato spolykala Eliška celé platíčko léků, které dostala, a skončila v nemocnici. Za zhruba dva týdny po propuštění to udělala znovu, po třetím návratu domů se pokusila za pět dnů otrávit potřetí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
