Deník z intenzivky: Když už ani plicní ventilátor nestačí, přistupuje se k dalšímu kroku | Reflex.cz
nahoru

Deník z intenzivky: Když už ani plicní ventilátor nestačí, přistupuje se k dalšímu kroku

Iva Roze1. dubna 2020 • 10:30
Ačkoli je krátce po škole a na oddělení pracuje teprve čtvrtým měsícem, zdravotní sestra Jana Pohůnková už je v první linii.
• video: 
Jarmila Štuková

Máme dost lůžek? Je dost plicních ventilátorů? A hlavně: bude dost personálu, který by je obsluhoval? Na to, čím momentálně procházejí lékaři a sestry intenzivní péče, budeme postupně přinášet odpovědi v této časosběrné reportáži z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se připravují na možný příliv pacientů s těmi nejzávažnějšími komplikacemi způsobenými koronavirem covid-19. Všechny díly Deníku z intenzivky si můžete přečíst zde.   

Den 8 (31/3) – Když už ani plicní ventilátor nestačí, přistupuje se k dalšímu kroku

Na sesterně je klasický ranní šrumec a každou chvíli volá někdo z rodin šesti pacientů, kteří tady momentálně leží.

„Nic se nezměnilo,“ je v kostce nejčastější odpověď. Další nejčastější je: „Nevíme, jak dlouho.“ To bývá odpověď na otázku, jak dlouho ještě bude pacient na ventilaci a v umělém spánku.

Všechny odpovědi jsou momentálně těžké, a to jak pro rodinu pacientů – zvlášť teď, když jsou zakázané návštěvy a ony jsou odkázány na informace po telefonu – tak i pro lékaře, kteří informace podávají. Podobně jako pro zbytek populace, i pro zdravotníky je zkušenost s koronavirem covid-19 nová a oni netuší, jak se to bude vyvíjet.

„My opravdu nevíme, jak dlouho tu budou,“ omlouvá se lékařka Michaela Diblíčková, která se právě vrátila z „infekčního“ prostoru po 24hodinové službě. „Jediné, co teď můžeme, je být upřímní.“

Jisté je jedno. Když už se pacient dostane až sem, na Kliniku anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, znamená to, že jeho nákaza koronavirem nabrala ten nejhorší možný směr a že jeho stav je vážný. Což většinou znamená taky to, že tu pobude, intubován na ventilaci a v umělém spánku, pravděpodobně několik týdnů, než se plíce pomalu, pomaličku začnou zlepšovat.

A to je pořád ta lepší varianta.

Ta horší je, že poškození plic je tak veliké, že nestačí okysličování ventilátorem, ale musí se přistoupit k dalšímu kroku: připojit pacienta na ECMO, mimotělní oběh, který okysličuje krev.

Tady na klinice měli jednoho takového pacienta a teď už mají zase jednoho. Jen co minulý týden slavnostně odpojili z mimotělního oběhu prvního pacienta, známého jako „taxikář“ (za pár dní poté, co mu nasadili léčbu experimentálním remdesivirem), hned v neděli zase na mimotělní oběh museli připojit jiného pacienta, jehož stav se zhoršoval a samotný ventilátor na okysličení krve nestačil.

Tomuto pacientovi je teprve 44 let. Není zřejmé, proč právě u něj je průběh nemoci tak komplikovaný.

Ventilátor i tělo mají své hranice

„Tenhle pacient je na tom z hlediska poškození plic hůř než ten první pacient,“ říká Martin Balík, vedoucí lékař Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny VFN.  „Ten první je ale zase horší z hlediska anamnézy.“  

Poškození plic je u těch nejtěžších případů nákazy covid-19 podobné jako u těch s nejtěžším průběhem chřipky. Hodně zjednodušeně řečeno: plicní sklípky otečou a kyslík se pak těžce dostává do krve. To se řeší ventilátorem.

„Jenže ventilátor i tělo mají své hranice,“ vysvětluje Diblíčková. V určitém momentě prý narazí na strop, kdy neustálou ventilací a tlakem existuje možnost, že se plíce „potrhají“ nebo zkrátka nevratně zničí.

„Pak pacienta taky obracíme na břicho, plíce se tím lépe provzdušní,“ říká Diblíčková. Když ani různé polohy pacienta nepomohou plíce provzdušnit, nastupuje „tým ECMO“, který musí schválit, že je na místě mimotělní oběh.

To je krok, ke kterému se u nás i ve světě přistupuje jen zřídka. Podle docenta Balíka jsou u nás zatím jen tři takoví pacienti. „I v Bavorsku prý mají jen dva případy,“ říká.

Krátce nato volá další rodina informovat se na stav 85leté pacientky, která je tu od víkendu v umělém spánku a na ventilaci. Stav je stabilizovaný, nic se nezměnilo.

Staniční sestra Marie Klatovská navrhuje, že by rodiny pacientů mohly posílat dopisy.

„My je pacientům můžeme číst,“ říká. Ačkoli je většina pacientů v umělém spánku, říká se, že něco vnímají. Domlouvají se, že možná úplně nejlepší by bylo, kdyby posílaly hlasové zprávy. Sestry by jim je pak pouštěly. Známý hlas jejich blízkých by možná pacienty uklidnil.

„Tak já jim to vyřídím,“ říká Klatovská.

Nic se sice nezměnilo, ale pro rodiny pacientů se možná právě změnilo hodně.

Z dovezené pizzy či z nákupu až do domu se nenakazíte! Musíte dodržovat tato pravidla >>>

Iva Roze




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější