Dostála zřejmě zachránilo, že je sám sportovec. Jiným sportovcům i lidem, kteří prostě jen chtějí dosáhnout nějakého cíle, pomáhá posouvat limity. Je to o hledání hrany, přes kterou když člověk přepadne, může to být velký problém. Mluví o syndromu nevysvětlitelného snížení výkonu. Maxima má každý omezená jinak a navíc se mění i v čase. Je to ale taky o nastavení hlavy.
Dostál zdůrazňuje, že o lidském těle toho vlastně víme málo. Hledání toho, kde jsou hranice dnešních vrcholových sportovců, je proto těžké. Sport navíc prostě není čistý a doping hraje zásadní roli. Záchyt antidopingové sítě je ale bezzubý a chytí se v něm jen „hloupé ryby“. Vrchol je prakticky nechytatelný. Za vším je přitom byznys a peníze.
Léky zlepšující výkonnost se přesouvají taky do oblastí, které nejsou kontrolované vůbec. Mají podle něj zničující důsledky, podobné případy sám viděl. Navíc se zapomíná, že jsou návykové, a to fyzicky, psychicky i sociálně. Roste i amatérský doping mezi běžnými lidmi třeba v posilovnách. Dostál přitom tvrdí, že je třeba si dávat pozor na všechny podobné doplňky, které člověk bere. A dodává, že ve skutečnosti nepotřebujete navíc nic.
Co zažil Jiří Dostál na hraně smrti? Jak to změnilo jeho pohled na život a sport? Proč můžou být doplňky zlepšující výkon nebezpečné a proč je na místě bát se kontaminace? Čím si lidé zkracují život? A co opravdu dělá vrcholového sportovce?
Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde >>>
