Filmy se změnily, zmizela z nich radikálnost a spousta věcí už dnes neprojde. Publicista Petr Cífka píše o filmech dvacet let a tvrdí, že teď jsou to často spíš vykastrované pokusy. Kvůli tomu byl kritizován i snímek Bohemian Rhapsody, který získal Zlatý globus za nejlepší drama. Podle Cífky jde o překvapení, které ale kvůli celosvětové oblibě skupiny Queen vlastně dává smysl. Za reinkarnaci Freddie Mercuryho si prý Rami Malek dojde pro Oscara.
Bohemian Rhapsody provázely negativní zprávy a kritické recenze. Dostal se ale do nominace a třeba cena pro Maleka je podle Cífky zasloužená. Rozdělení snímků do kategorií je přitom politika a jde taky o získání celebrit. Filmu je vyčítaná sterilnost a spoustu lidí uráží to, jak je vykastrovaný. Ohlasy běžných diváků jsou ale pozitivní a třeba v Česku návštěvnost překonala rekordy.
Cífka míní, že cenu za nejlepší film Bohemian Rhapsody na Oscarech nezopakuje. Šanci má spíš snímek Green Book, který uspěl i na Zlatých globech. Favoritem je taky mexická Roma. Cífka tvrdí, že ceny se snaží přiblížit divákům, stále jsou ale spíš odtržené od jejich vkusu. Mají ale prý smysl, protože filmový průmysl propagují. Proto má smysl i třeba předávání Českých lvů, i když tam není nabídka příliš dobrá.
Podle Cífky totiž český film dávno zaspal a ti nejlepší režiséři zamrzli v devadesátých letech. Lidé se navíc chtějí v kině bezpečně pobavit a proto má úspěch třeba snímek Po čem muži touží. Ani náročnější filmy ale nedosahují té nejvyšší kvality. Cífka je přitom pesimista i při pohledu dopředu. Talentovaní tvůrci se údajně k celovečerním filmům nedostanou. Horší už to ale prý být nemůže.
Má dnes smysl filmová kritika? Proč jsou filmy vykastrované a chybí jim razantnost? V čem je úspěch Bohemian Rhapsody? A jak se vlastně filmy za poslední roky změnily?
