Vosoba touto cestou prošel při psaní svých knih. Jde podle něj o to, nejdřív přestat hodnotit sám sebe, nevidět svět tak kriticky a nesnažit se lidi obelstít. Pak vás prý začnou lidé poslouchat a věřit vám a vaše hodnoty budou přenášené dál. Jde přitom i o nalezení rovnováhy mezi vyděláváním peněz a rozvíjením své osobnosti. Pokud ta chybí, lidé jen kupí majetek a tituly a tak dokazují světu, že patří mezi nejlepší.
Důležitá je podle Vosoby i cesta ke smrti. Většina lidí totiž žije svůj život, jako kdyby neměl konec. Při pohledu na něj s vědomím vlastní smrtelnosti se ale člověku změní priority. Problémy pak vypadají směsně a je jednodušší je přejít. Vosoba si při zkoušení svých poradenských praktik na sobě uvědomil, že schopnosti člověka jsou nekonečné. Je to podle něj jen otázka bariér, třeba těch rozumových.
Díky tomu všemu vidí Vosoba budoucnost Česka optimisticky. Čeká nás podle něj změna, která sice bude náročná, ale taky velmi zajímavá. Země prý míří do režimu podobnému Rusku. Společnost se s tím ale vyrovná a vzepření lidí už probíhá. Přestáváme totiž věřit politickým prohlášením a všechno je jen otázka času, respektive generační výměny.
Může člověk létat? V čem je demokratická společnost špatná? Proč je vydělávání peněz vlastně až druhotné? A jak se tohle všechno podle Vosoby poslouchá někomu, kdo má prostě svých problémů dost?
