Janek Dlouhý: Nikdy jsem nechtěl být slavnej. O vzpomínkách na tátu Vladimíra, tlačítkovém telefonu i první puse
První pusa na kameře, tlačítkový telefon i jasné vymezení hranic. Syn ikony českého herectví Vladimíra Dlouhého a herečky Petry Jungmanové, Janek Dlouhý ve svých devatenácti letech hraje v Ulici, má před premiérou filmu Neporazitelní, zkouší v divadle, a přesto z něj vyzařuje obrovská pokora. Nešetří úsměvem, kterým až neuvěřitelně připomíná tatínka. „Já jsem nikdy nechtěl být slavnej,“ řekl v Prostoru X a také mimo jiné vysvětlil, proč v dnešní moderní době používá jednoduchý tlačítkový telefon.
Větší publicitu bere jako nutnou součást práce, ale bez iluzí. „Já jdu na rozhovory především propagovat daný projekt,“ uvedl s tím, že nápor zájmu ho občas zaskočí „Lidi se tak jako schoulili ke mně a chtěli fotku a podpis… já jim chci dát všecko, ale někdy to nestihnu, a to mě mrzí,“ popsal svou nedávnou zkušenost ve Zlíně.
Časté připomínání tatinka Vladimíra Dlouhého bere klidně, bez patosu. „Aspoň vím, že fungujou nějaký geny,“. Z dětství mu zůstaly obrazy: „Pamatuju si, jak seděl u baru a jedl kaviár… a jak ležel v obýváku na gauči a kapala kapačka.“ S rodinou o ztrátě mluvili „vždycky otevřeně“ a dnes: „Neberu to jako bolest… beru to tak, že to je můj táta.“
Vladimír Dlouhý zemřel, když byly jeho synům Jankovi a Jirkovi necelé čtyři roky a mladý herec přiznává, že tatínka vlastně nadále poznává. „Teď se ptám i na věci, o kterých jsem jako menší nemluvil… a skrz naši práci se dostáváme k lidem, kteří s ním pracovali hodně dlouho, takže nám říkají, jak to chodívalo.“ Když měl jmenovat konkrétní rys, který sdědil, váhal: „Možná perfekcionismus… to bych možná řekl. Ale nevím.“
Digitální život si nastavil po svém. „Pořídil jsem si tlačítkovej telefon,“ řekl a vysvětlil důvod: „Všechno udělám večer přes počítač, na všechno bude čas a budu víc přítomný v realitě.“ Přiznal, že okolí ho někdy popichuje: „Jsem trochu přítěž… občas mi říkají: ‚Pořiď si už ten chytrej telefon,‘“ ale i to bere s nadhledem.
Jak přesně ho připravoval Jan Potměšil na roli kluka na vozíku v novém filmu Dana Pánka Neporazitelní? Co si odnesl od filmového táty Hynka Čermáka ? Jakou vysněnou roli by si chtěl zahrát a proč? Co mu poradil Tomáš Hron z kladenského divadla — a jak mu to změnilo pohled na herectví? Kdy poprvé viděl tátu na obrazovce a jak na tu chvíli vzpomíná? A co chystá po maturitě a premiérách? Podívejte se na celý záznam Prostoru X s Jankem Dlouhým.
