Slovo herečka má pro Terezu Dočkalovou „hořký ocas“. Nejednou se setkala s jeho pejorativní deklamací, nic dobrého si o jejím budoucím povolání nemyslela ani maminka. „Když se před 20 lety dozvěděla, že chci jít na konzervatoř studovat herectví, tak po mně začala házet špinavé ponožky z koše a křičela, že v tomhle oboru se někam dostanu jenom přes postel,“ vzpomíná držitelka dvou Thálií. Sama se nikdy s žádnými sexuálními návrhy podmiňující zisk role nesetkala. Zároveň připouští, že v prostředí, ve kterém se pohybuje, nepanují rovné podmínky. Donedávna byly mladé herečky předurčeny ztvárňovat naivky, sem tam nějakou pěknou roli s přesahem a pak už pouze maminky a babičky, nebo když se chtěly stereotypu vzepřít, nabízela se ještě postava alkoholičky.
„Když jste žena, tak musíte být hrozně dobrá, pak role jsou, ale pro střední proud je to podle mě stále takhle, což si myslím, že u mužů není. Tam ty zajímavější role čekají i na lidi, kteří nejsou úplně Ferrari ve stáji,“ má jasno Tereza Dočkalová. Zpětně připouští, že ji k uvědomění vlastní sebehodnoty pomohly dvě ceny Thálie. „Pro mě to rozhodně znamenalo v dobrý moment, prakticky na začátku, nějaké uznání, které mě osvobodilo,“ přiznává s tím, že dlouho fakt, že ji Herecká asociace opakovaně ocenila, bagatelizovala, nechtěla usnout na vavřínech.
Úspěchy slaví i se svým satirickým pořadem Branky, body, kokoti, resp. Kokoti na neděli. Z původně plánovaných deseti epizod, které chtěly upozornit na nekorektní jednání vůči ženám a menšinám, se stalo pět let, po nichž je stále na co poukazovat. Míře popularity břitkých glos přitom odpovídá i množství hejtů. „Stále ještě nejsme tak daleko, že by vás člověk zastavil na ulici, řekl: Fuj, to je hnusný, co děláš. Opravdu se mi to nelíbí. Pěkný den, na shledanou. Většinou to takhle není, i když by to třeba bylo dobrý, já nevím, takže to probíhá na internetu a k tomu já mám celkem odměřený vztah, právě abych se i chránila, což si myslím, že by měl asi udělat každý, protože ne všechno, co člověk napíše do internetové diskuze, je schopen vyslovit nahlas a tím pádem to je docela neplatný. Ale samozřejmě pořád mě posílají učesat a pořád se ptají, kde beru ten matroš, který beru, protože mluvím rychle,“ říká pobaveně Dočkalová.
Jakkoli je pro ni moderování tzn. feminist news také stylizací, často naráží na to, že je jako prostořeká feministka s provokativními názory vnímaná i v reálném životě. „Často vysvětlujeme castingovým režisérům a režisérům, že to je role, že to je napsaný scénář, který píšou jiní lidé, že to není Tereza, že to je jiný charakter. A tohle mně přijde zajímavé, že vysvětlujeme lidem v oboru to, že se to nechápou třeba diváci, tomu rozumím, ale to, že jsou z toho často překvapení castingoví režiséři nebo režiséři, to je trochu zarážející a vlastně na tohle narážíme a musíme jim říkat, že Tereza není uřvaná, hysterická žena, která jim zničí set, ale že to je velice jemná, citlivá intelektuálka, která jim naopak bude nabízet neskutečné možnosti, protože Tereza je velký cinefilm a člověk, který má obrovský přehled jak v divadle, tak ve filmu,“ dodává hereččina agentka, která rozhovoru natočenému v rámci karlovarského filmového festivalu přihlížela.
Jaké označení uvádí v kolonce povolání? Co je čechovovského na klimatické krizi? Jak ovlivnilo mateřství její přístup k hraní? Nebo jak se připravuje na monodrama Moje máma, ve kterém bude jedinou účinkující? Na tyto a další otázky odpovídala herečka Tereza Dočkalová ve speciální sérii rozhovorů Prostor KVIFF X natočené na karlovarském filmovém festivalu.
