Průlom fronty, k němuž došlo u Charkova, nezaskočil jen Rusy, kteří oblast na severovýchodě Ukrajiny ovládali, ale celý svět. Média ho nazvala překvapivým a bezpečnostní analytik Michal Smetana je přesvědčen, že se ukrajinská protiofenziva zapíše do učebnic. „Je to něco, o čem se bude učit na vojenských akademiích ještě desítky let, protože způsob provedení této operace je skutečně nestandardní,“ říká v rozhovoru pro Prostor X. Pozoruhodná přitom podle něj není jen rychlost, se kterou Ukrajinci převzali iniciativu do svých rukou, ale i fatální selhání ruských tajných služeb a velení. Zisk ztraceného území je bezesporu největším ukrajinským úspěchem, považovat ho za vyhranou válku je ale předčasné.
V reakci na nečekané přeskupení sil ve prospěch ukrajinské strany se na sociálních sítích začaly šířit komentáře, že do týdne je Rusko na kolenou a Ukrajina osvobozená. Taková prohlášení považuje bezpečnostní analytik Michal Smetana za neopodstatněná. „Kromě politických aspektů, které jsou samozřejmě klíčové, protože každá válka v zásadě musí mít nějaké politické řešení a má za sebou nějakou politickou logiku, která je velmi důležitá, tak z čistě toho vojenského hlediska zde dochází k osvobozování částí území, která jsou důležitá například z pohledu zásobování, logistiky. Osvobozené město Izjum, které mimochodem Rusko dobývalo asi měsíc a Ukrajina ho dobyla v řádu dnů, tak bylo velmi důležitou ruskou základnou pro útoky na Donbas,“ upřesňuje nejen symbolický, ale i praktický význam stahovaní okupantů z Charkovské oblasti. Jednoznačný signál dává ústup ruských vojsk i Západu. Dokazuje, že Ukrajina využívá jeho vojenskou podporu efektivně, proto je důležité v dodávkách zbraní, munice a dalšího materiálu pokračovat. A to lze očekávat.
Pravděpodobné je ale také to, že se ukrajinská protiofenziva dřív, nebo později vyčerpá a moment překvapení už opakovaně nezafunguje. Nelze proto předpokládat, že znovuovládnutí Chersonské oblasti proběhne stejně rychle. „Víme, že tam jsou koncentrovány velké ukrajinské síly, Ukrajina se tam systematicky snaží útočit. Jde to mnohem pomaleji, protože Rusko tam v posledním měsíci přesunulo podstatnou část jednotek mimo jiné i z oblasti na východě. To potom Ukrajina velmi zručně využila a podařilo se jí tam velmi snadno prorazit, ale obrana Ruska na jihu země je výrazně silnější,“ upozorňuje na válečnou realitu.
Faktem také zůstává, že Rusko stále „bojuje s jednou rukou v kapse“ a nemobilizovalo. V důsledku toho se od začátku války potýká s nedostatkem vojáků. „Formálně toto stále považuje za speciální vojenskou operaci, tím pádem není schopno efektivně využívat branců pro operace na frontě, není schopno využívat rezervistů a skutečně má řadu takových polovičatých řešení, jak tam dodávat nějaké nové posily, ale je to málo,“ popisuje s tím, že i kdyby teď Vladimir Putin výjimečný stav vyhlásil a povolal do služby bojeschopné muže a ženy, na frontě by se jejich nábor projevil až za několik měsíců. Navíc by se potýkal s tím, že je nemá kdo vycvičit, počet zabitých ruských důstojníků je totiž velký. A kromě lidských zdrojů chybí výbava. Nižší benefity než potenciální rizika by podle Smetany v současnosti znamenalo i použití jaderných zdraní, proto ho nepředpokládá. „Na tom eskalačním žebříku pořád bude celá řada stupňů, které se Rusko bude snažit využít, aby jaderné zbraně nechalo jako ten poslední prostředek,“ myslí si.
Která ze znepřátelených stran musí víc improvizovat? Co vypovídají ruské útoky na kritickou infrastrukturu o předpokládaném vývoji války a jaké jsou jeho možné scénáře? Na co se Ukrajinci musí připravit, pokud se jim podaří osvobodit další okupovaná území? Nebo co se aktuálně děje v Moskvě? Na tyto a další otázky odpovídal Michal Smetana, bezpečnostní analytik působící na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a ve výzkumném centru Peace Research Center Prague.
