Každý den je konfrontován s dotazy, proč a za co žije v Praze a jaký má názor na počínání jeho rodné země. Proto se Anton Litvin rozhodl dát všem tázajícím jasnou odpověď. Spoluorganizoval pochod Rusové proti Putinovi, iniciuje podporu žen a dětí z Ukrajiny a s ruskou opoziční demokratickou diasporou sdružuje Čechy, Ukrajince a Bělorusy, kteří pracují proti Putinovi a Lukašenkovi. O bezpečí své a svých příbuzných, kteří v Rusku zůstali, strach nemá. „Putina zajímají lidé, kteří mají milion a víc, to já nejsem,“ říká umělec a aktivista, který před svým odchodem z Moskvy pracoval jako art director v reklamní agentuře. Stejně jako on se proti „svému“ prezidentovi vymezuje odhadem polovina z 45 tisíc Rusů, kteří žijí v Česku. Ti ostatní mu vyjadřují tichou podporu. Zatím.
„Nikdy jsem nevěřil, že Putin bude prozápadním prezidentem, byla to hra. Chtěl ovládnout ropné a plynové firmy a korporace a nato potřeboval demokratickou situaci, to nemohlo být jako dnes na Ukrajině s tanky a letadly. Byla to taková demokratická hra s trhem a kapitalismem,“ ohlíží se Anton Litvin za nástupem Vladimira Vladimiroviče do prezidentského úřadu, kterého se poprvé ujal v roce 2000. Už tehdy ruský umělec a aktivista tušil, že země nemíří k lepším zítřkům, ale k obnovení starých pořádků. Pro své dva syny takovou budoucnost nechtěl. Proto si v roce 2012 zažádal o vízum, tři roky na něj čekal a v roce 2015 odešel s rodinou do Prahy. Od té doby v Rusku nebyl. I proto může tamní situaci reflektovat ve své umělecké tvorbě a publikovat video, jako je to s názvem Konec (k vidění je zde).
On i jeho přátelé z řad moskevských umělců a intelektuálů propagandu, kterou ruský prezident k dosažení svých cílů využívá, prohlédnout dokážou. „Ale 80 % Rusů věří. Nemají cestovní pasy, nikdy nebyli v zahraničí, tak si ani nemůžou udělat svoji myšlenku například o Americe, Anglii, Evropě. Oni vidí a slyší, že NATO chce bojovat s Ruskem, Amerika chce kontrolovat místní olejářské a plynové firmy. Věří, protože ani nemají jinou verzi,“ poukazuje na omezený rozhled většinové populace, který jde ruku v ruce s její finanční závislostí na státu. Víc než o ideologické přesvědčení tak jde o pragmatismus. „Nemůžou být bez peněz a na Uralu, Sibiři, v malých vesnicích a městech můžou mít jednu práci, jinou variantou nemají.“
Scénáře dalšího vývoje jsou teď podle něj možné dva. Rusko se nespokojí jen s okupovanou Ukrajinou a zaútočí i na další země, protože „Putin chce bojovat s celým světem, chce být člověkem číslo jedna na světě.“ Druhou možností je, že se země uzavře za jakousi železnou oponu. Že by se proti režimu vzbouřili lidi nepředpokládá, přesto by se mohl najít někdo, kdo ruského prezidenta ohrozí. „Vidím, jak často a jak dlouho je Kadyrov v médiích a co říká, jaká jsou jeho setkání s Putinem, v jakém je například obleku. To znamená, že on má nějaké možnosti jednat s Putinem ne jako kamarádem, ale rovným partnerem. Je vidět, jak k němu přistupují generálové, Šojgu a další, Kadyrov má specifickou volnost,“ napovídá Litvinovi jeho intuice. Pokud by na jeho slova došlo a do čela ruské federace by se postavil čečenský vůdce, mohlo by být ještě hůř.
Jak se za posledních 23 let změnilo Rusko a jak to ovlivnilo životy jeho obyvatel, čím se zabýval Vladimir Putin v letech 2008 až 2012, kdy ho v prezidentské funkci vystřídal Dmitrij Medveděv, a jaké s ním má vztahy, nebo na jakém principu funguje ruská armáda, odpovídal v otázkách Prostoru X umělec a aktivista Anton Litvin.
