Beáta Kaňoková: Nejhorší casting? Když jsem sama hrála, že někoho balím na baru
Herečka Beáta Kaňoková hrála v úspěšných seriálech Zlatá labuť nebo Profesor. S filmem Běžná selhání se před třemi lety podívala na slavný festival v Benátkách. Měla malé dítě a jako hodně matek i mnoho výčitek, že pracuje. Tehdy tam odjela jen díky podpoře své vlastní matky: „Řekla mi, že si zasloužím si to užít.“ Maminka ji také jako první vzala na pole, když byla teenager, aby se vykřičela ze svého vzteku. Poslechněte si inspirativní rozhovor v podcastu Poprask.
Práce s negativními emocemi je náročná disciplína, kterou je třeba trénovat všude. Například i když sami sebe hodnotíme. „Koukám se na sebe ve filmech i seriálech a snažím se to dělat laskavě. Hned po té práci máš tisíc připomínek, ale když se na to koukám po třech nebo čtyřech letech, tak se většinou hodnotím jinak a umím se pochválit,“ říká šestatřicetiletá Beáta. „U divadla se cítím víc sebevědomě než před kamerou,“ podotýká.
S natáčením se pojí také castingy, které často bývají nepříjemné až bizarní. „Jednou jsem měla společný casting, kdy se na tebe koukají všechny ostatní herečky. Úkolem bylo lézt po lezecké stěně, ale tam žádná nebyla,“ směje se Beáta. „Práci s imaginární rekvizitou jsme na DAMU samozřejmě měli, ale s imaginární lezeckou stěnou ne.“
Speciální kategorií byly pak zejména v covidu tzv. self tapes, kdy se herci a herečky točí podle zadání sami a místo klasického castingu poslouží nahrávka. Beáta tak například předstírala ze svého pokoje, že se nachází v zákopech během války. „Self tapes jsem nenáviděla. Nejhorší mi přišla scéna, kdy jsem měla někoho balit na baru. Poslala jsem to do castingovky a poprosila je, ať to potom smažou,“ dodává.
Poslechněte si celý rozhovor v podcastu Poprask.
