České léto manželky filmaře: jak (ne)jdou dohromady prázdniny a umělecký život rodiče
Můj manžel točí filmy. Jako výkonný producent navrhuje rozpočet a pak ho „drží“. Najímá štáb, řeší s ním všechny problémy na place, ale taky třeba vybírá catering, což ho baví, myslím, nejvíc. Natočit film trvá i několik měsíců a filmy se u nás točí hlavně v létě. Logicky – za nejhezčího počasí a nejdelších dnů, protože světlo je tu zásadní komodita. Na podobném principu jsou pak postavené i rodinné dovolené. Přejete si na ně jet o prázdninách, kdy hodně svítí sluníčko a zapadá v deset večer. Filmový průmysl a rodinný život jsou tedy v nepraktické juxtapozici, kterou jako „manželka filmaře“ s malým dítětem musíte ochutnat, spolknout a strávit. A pak se nějak zařídit. Už několik let proto provozuji tzv. české léto.
Přes týden s potomkem a přáteli poznáváme chalupy, kempy a penzióny, kam za námi na víkend táta dorazí. Jedno léto jsme projeli jižní Moravu a našli si tam malinký kemp, kam se vracíme s karavanem. Další jsme se potulovali po kopcích Krušných hor a přejedli se malin na divokých plantážích podél pěších stezek. Pravidelně se vracíme do Sušice, koupeme se v řece, jíme zmrzliny a výletíme. Loni jsme odtud s kamarádkou a jejím synem pokračovali do turistické chaty za tři stovky na noc v šumavských Prášilech, autobusem dojeli do Srní a viděli na vlastní oči vlky. V pátek přijel táta s karavanem na místní veřejné tábořiště, kde jsme u potoka stavěli skřítkům mechové domečky. A pak na to zbytek léta vzpomínali.
Letos si můžeme odškrtnout „naši“ Vysočinu. Chápete tu vesmírnou náhodu, že jsme se s manželem narodili dvacet kilometrů od sebe, v jednom z nejméně zalidněných krajů v Česku, ale seznámili se až na vysoké škole v Praze? Ačkoliv naše rodiny pocházely ze stejného regionu, jejich životy se výrazně lišily. Jedna vyrůstala v kulturním zázemí, kde se cenilo
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
