Francie dostává od Bruselu v posledních dnech tvrdé rány. Evropská komise teď označila postup francouzských úřadů, které deportují zejména rumunské Romy zpátky do vlasti, za ostudný. Dokonce prý bude muset zahájit proti pařížské vládě proceduru pro porušení unijního práva volného pohybu. Jenže úředníci Unie jako vždy více mluví, než myslí.
Jaké řešení romské problematiky tedy Evropská unie nabízí, když kritizuje Francii? Vůbec žádné. I v Česku se po desetiletí opakují hezká slova o integraci, o pomoci, o začleňování Romů do většinové společnosti. Výsledek? Za komunismu i dnes dost často tristní.
Největším omylem, který evropská (včetně české) společnost dělá, je házení Romů do jednoho pytle, jejich posuzování podle jedné šablony. Jenže toto etnikum je dávno rozvrstvené jak svým životním stylem, tak sociálně. Klasickou chybu zopakovali toto léto i Francouzi – krádeže a zločiny jednotlivých Romů z východní Evropy se hodily na celou komunitu. Prezident Nicolas Sarkozy chtěl jako vždy ukázat silnou ruku a akceschopnost, tak rozhodl rovnou o vyhoštění tisíců lidí. Jenže jak měli reagovat Francouzi například na organizované a masové žebrání dětí, které léta a s oblibou organizují právě rumunští Romové?
Přitom Francie není jediným evropským státem, který přistoupil k podobně tvrdým krokům. Proč tedy kritizuje EU pouze Paříž? Třeba Německo postupně vyhošťuje 12 tisíc Romů zpátky do Kosova. Jejich skupiny poslaly domů i Švédsko či Dánsko. A v Itálii vše dokonce proběhlo a probíhá možná za ještě tvrdších podmínek než v zemi galského kohouta, jen se to dělalo více v tichosti a bez obvyklého francouzského politického humbuku.
Je jasné, že Romové potřebují větší toleranci od většiny, protože se na ně často pohlíží jako na lidi druhé kategorie. Jenže oni sami by se konečně měli rázně postarat o to, aby to skončilo. „Zásadní změna může vzejít jen ze samotného romského společenství, z její střední třídy, která se začíná utvářet,“ napsal před několika dny rumunský spisovatel Ion Vianu v týdeníku Revista 22.
Podobné excesy jako vyhošťování Romů z Francie se totiž budou opakovat, dokud se i samotní Romové nepokusí rozbít svůj zažitý rodový a klanový systém, své paralelní „soudy“ a omezit své přesvědčení, že pouze oni jsou oběťmi systému.
