Kytlice

Nevíte, kde tu má chalupu Horníček? A Brodský? A Lanďák? Těžce se sunu podél výletní rodinky ve stojícím autě a nemohu odpovědět. Silnice se vine z Polevska strmě vzhůru do lesů a já mám pocit, že na tom kole vypustím duši. Tak jako N!Xaovi na samém kraji Afriky i mně se vždycky zdá, že tady končí svět, jenže za hřebenem se objeví nejkrásnější údolí a s ním i vesnice, která může vykázat nejhustší výskyt "umělců z Prahy" na kilometr čtvereční. Prý se stala skvělým místem k životu, i když krátce po válce, kdy tu všechno brutálně umíralo a Kittlitz dostávala své české jméno, by to předpokládal jen málokdo. Hlavně shóry, z Kočárové cesty na kopci Malý Buk, kde se vyčerpaně opírám o bicykl, musela víska kdysi vypadat jinak. Oblé lužické kopce, dávno vyhaslé sopky, pokrývaly stráně bez lesů, jež se ve velkém kácely pro nenasytné sklářské hutě a které dnes diskrétně ukrývají většinu chalup rozesetých po stráních. Mají nezvykle mnoho oken. Jen nejstarší domorodci pamatují dobu, kdy u každého z nich seděl řemeslník a brousil, obrýval či maloval sklo.