Návrat do tuhé normalizace: Vychází román ze života československých socialistických vysokoškoláků | Reflex.cz
nahoru

Návrat do tuhé normalizace: Vychází román ze života československých socialistických vysokoškoláků

Vít Kremlička18. dubna 2019 • 08:30
Pavel Rankov: Legenda o jazyku – Nepomucký 1972
Pavel Rankov: Legenda o jazyku – Nepomucký 1972
• foto: 
ČTK

Asi jsem dinosaurus, ale smysl retronormalizačního románu Pavola Rankova Legenda o jazyku – Nepomucký 1972 mi unikl. Zažil jsem přitom valnou část skutečností, o nichž jeden z nejpopulárnějších slovenských romanopisců pojednává a jichž se chce umělecky zmocnit: pel vysokoškolských normalizačních studií s povinným seminářem marxismu-leninismu, kádrování, indoktrinaci tupých hovězích mozků vysokoškoláků, demobilizaci vojenského výcviku studentů, výslechy StB v roli vyšetřovaného, jistý stres i adrenalin a nonšalantní nihilismus, jak se snoubil s paranoiou všedního života. 

Román o tom všem asi nikdo nenapíše, ani já. A tak zatímco mí vrstevníci z oněch dob užívají šťavnatých plodů své kariéry, já žiju jinde a stačí mi teplý svetr a flaštička Pradědu na dosah.

Na úkor dalších deseti pokolení 

Škoda, že Pavel Rankov (nar. 1964) se svým románem Legenda o jazyku – Nepomucký 1972, vydaným před pár týdny v překladu Petry Darovcové v nakladatelství Host, nevystoupil v totalitě! Musel by s ním sice do undergroundového samizdatu a prošel by si drsným kolečkem persekucí literáta, zároveň by však dodal zdařilé prozaické vylíčení života vysokoškoláků v intermezzu normalizačního socialismu (což byla taková mizerná doba po roce 1969, kdy se měli všichni dobře, protože je totalitní režim živil dost hustě na úkor dalších deseti pokolení).

Každodenní život v Československu v 50. letech: Zapomenuté pražské fotografie…

Takhle, o půlstoletí později, je to anachronismus, minulými životy tkvíme v té době a zároveň jsme jinde, užíváme svobody a relativně si můžeme dělat, co se nám zachce. Máme při četbě více než tří set stran Legendy o jazyku – Nepomucký 1972 znovu zažít kontrast kvality života tehdy a nyní, abychom si svobodného dneška více vážili a nepodléhali choré nostalgii po totálním socialismu? Pokud ano, román Pavola Rankova tento účel plní. Jenže...

Žalostný masakr v mučírně StB

Formálně užil Pavol Rankov pozoruhodného prostředku – v toku vyprávění, jak se lineárně klasicky vine, užil v kapitole Tetička 5 sledu holých vět, artikulovaných jako staccato, čímž narušil uspávavý stereotyp vyprávění a naznačil další potence i alternativy příběhu. Ale k čemu: k popisu žalostného masakru v mučírně StB, a já nevím, zda je to spekulace, anebo literárně zpracovaný historický fakt, senzace bez uměleckého účinu užitá pouze k vyvolání šoku v mysli čtenáře.

Vysokoškolský večírek? Staropanenský sedánek

Literatura je zábava, čtenář se chce bavit. Drastická líčení v beletrii ho nepovznesou. Mě víc pobaví groteska, poučení o minulosti budu hledat v historických dokumentech a bádáních. Příběh rodiny přistěhovalce Dobrotky ze slovenského hornického města Handlová, studentské zkoumání legendy o Janu Nepomuckém a napětí, zda se ve zlatém relikviáři v Chrámu svatého Víta skutečně skrývá světcův konzervovaný jazyk, neskýtá moc pobavení.

Penis nemá uši, ale baví. Marek Dobrý debutuje knihou o mužích dneška
Barbora Marvanová 21. března 2019 • 09:42

Penis nemá uši, ale baví. Marek Dobrý debutuje knihou o mužích dneška

Už docela budete zívat nudou při Rankovově popisu večírku na univerzitních kolejích. Ať se autor nezlobí, ale to se mu jistě zdálo v modlitebně večerní školy. Kolejní večírky přece vypadají úplně jinak než jako abstinentský staropanenský sedánek u kávy na zapřenou: pro inspiraci doporučuji poslechnout si píseň Michala Prokopa Kolej Yesterday s textem nezapomenutelného básníka Pavla Šruta. Lezení po hromosvodech na patro, iniciační mejdany, pařby, líbačky, všechno, na co mají rodiče obavy se zeptat – tak vypadá večírek na koleji, a žádný umravňovatel s tím nikdy nic nenadělá, neb národ studentský si diktovat etiketu nedá!

Doba dobrá leda k zapomnění

Obdobnou pochybu vyvolává autorova spekulace o cestě přes „železnou oponu“ ve finále románu. Bylo všeobecně známo, že hranice na Západ jsou prakticky neprostupné již od poloviny 50. let a neproklouzne ani myš.

Ale nedejte na moje výhrady. Legenda o jazyku – Nepomucký 1972 je román čtivý, ač doslovný až těžkopádně, a jistým způsobem evokuje atmosféru doby, na niž mnozí rádi zapomněli.

Nízká volební účast a absence Babiše mohou při eurovolbách oslabit ANO
Zkáza Jaromíra Soukupa. Bizarního moderátora jeho velikášství zničí

Vít Kremlička



Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Východ vrací úder: Počítačové hry válcují Hollywood a Češi jsou u toho
PREMIUM X Bohumil Pečinka: Hra kolem úmrtí Karla Gotta a Vlasty Chramostové aneb Dobří mrtví a zlí mrtví
PREMIUM X Jefim Fištejn: Pokrok nezastavíš aneb Politická korektnost za hranicí absurdity
PREMIUM X Zpověď 63leté striptérky jménem Sugar: Lidi se tomu nejdřív chechtají, ale pak se třeba zamyslí
PREMIUM X Milan Tesař: Divoké sny maxipsa Babiše aneb Pekelné reakce na smrt Karla Gotta

Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější