Jana Brejchová se svým talentem mohla dobýt svět. Herectví nikdy nestudovala i tak z ní byla filmová hvězda

„Mezitím Jana natočila Vlčí jámu, film, který měl obrovský úspěch, hlavně poté, co dostal cenu na benátském festivalu. Janu tam pozvali na tiskovou konferenci, kde z ní novináři tahali podrobnosti o jejím soukromém životě. Chtěli vědět všechno o tomhle půvabném paradoxu: socialistické filmové hvězdě. Máte služebnou? Kolik místností je ve vaší vile? Jaké máte nejraději květiny na jídelním stole? ‚Orchideje,‘ řekla jim Jana suše.“

Tak vzpomíná Miloš Forman ve své knižní autobiografii Co já vím?, sepsané s Janem Novákem, na období v 50. letech, kdy Jana Brejchová zažila bleskový nástup ke slávě, která však kvůli politickým poměrům musela zůstat pouze lokální. Anekdota spočívala v tom, že herečka obletovaná žurnalisty na jednom z nejprestižnějších filmových festivalů na světě v té době bydlela po podivných podnájmech, kam za ní Forman musel například lézt ­oknem – a když se s ní hned po jejích osmnáctých narozeninách oženil, terorizovala je v jejich pokoji bytná pološílená žalem.

Bytové problémy jako by si Forman s Brejchovou přivolali sami. Jednou z hereččiných prvních výrazných rolí byla kamarádka hlavní hrdinky v komedii Iva Nováka Štěňata (1957), jejíž scénář budoucí slavný filmař napsal a na níž získával i režijní zkušenosti. Brejchová debutovala už jako třináctiletá coby Píďalka v agitce Olověný chléb (1953), pro niž ji objevil v kobyliské základní škole asistent režie Ladislav Helge. Přestože před Štěňaty odehrála jen několik dalších postav, už se díky své nepřehlédnutelné kráse stávala známou. Takhle ji poznal i Forman, když na ni narazil u vchodu do kavárny Slavia. Byla z toho role v právě vznikajícím filmu a čtyřleté manželství.

Maturantka Marie ve Štěňatech patřila do série rolí, jimiž Brejchová hned na úvod kariéry prokázala schopnost pohybovat se napříč žánry a zároveň se jimi vyhranila od převládajícího hereckého projevu starších generací směrem k civilismu, charakteristickému pro tehdy se vzdouvající nové vlny západních kinematografií. Herectví přitom nikdy nestudovala. Po základní škole pracovala jako písařka v mlékárenském podniku Laktos, později povýšila na sekretářku a od osmnácti už natáčela v takovém tempu, že si herecké ani jiné vzdělání nikdy nestihla doplnit.

Velkou školou Brejchové byly zkušenější kolegyně. Ve zmiňované Vlčí jámě měla zahrát scénu, kdy běží padnout do náruče svému milovanému pěstounovi. Ani na několik jetí se jí part nepodařilo zahrát věrohodně, až jí o generaci starší Jiřina Šejbalová, která hrála její pěstounku, citlivě nabídla, že jí to zkusí předvést – a přesně zahrála pocity sedmnáctileté dívky.