David Doubek, alias Ventolin, založil pozoruhodnou dvojici Kazety. Ta sice již neexistuje, ale katapultovala ho na alternativní scénu. A pak divadlo – Nejhodnější Medvídci. Tyto dva světy jej formovaly a výsledek jeho současného počínání? DJ? Parodie na disco? Hrající tanečník? Je v tom vše a výborně se při tom baví. Síla Ventolina je právě v jeho strhující energické show. Na vystoupení si nevozí žádný počítač, ale řadu chytrých mašinek, samplerů, sekvencerů, ale třeba i jeden buben a činel, jež zvuku elektronických beatů dodávají živelnost.
Po úspěchu debutové desky Totem, kde si vyzkoušel i zpěv a smysl pro absurdní poezii („Ztratil jsem totem, jsem Johnny Rotten...“) a turné se skupinou Midi Lidi, slaví už druhým rokem úspěch s posledním, velmi působivým albem nazvaným Vitajte. Doslova hitem se z něj stala skladba Disco Science (opět slovní hříčky: Disco Science pro všechny „mládenc, holkys, dětis i stařecs“). Popularitu písničky na YouTube zajistil videoklip, který natočil Petr Marek ze skupiny Midi Lidi společně s Johušem Matušem.
„Disco Science je písnička o nás všech, kdo se moříme doma s hudbou a doufáme, že ji pak někomu pustíme a bude to super. Všichni jsme vlastně hrozní vědci. Dumáme, počítáme, měříme frekvence, studujeme internetová fóra, jaké si koupit reprobedny, kabely, krabičky, a děláme prostě Disco Science,“ komentuje skladbu David Doubek, který v civilním životě přednáší na univerzitě a po večerech je z něj jeden z našich nejvyhledávanějších elektronických hráčů.
„Zvukově jsem chtěl navázat na svoje elektronické základy, ale chtěl jsem to zároveň posunout dál k anarchičtějšímu a živějšímu zvuku. Na desce jsou proto hodně elektronicky znějící písničky, tepající bicí automaty a acidové linky, ale i věci skoro kapelové, s kytarami a živými bicími,“ popisuje nový zvuk Ventolin. Na desku si přizval také hosty – Prokopa Holoubka z Midi Lidi a do dvou písniček bubeníka Michala Janíka z Ghost of You. Album si David Doubek nahrál sám ve svém domácím studiu, ale mastering svěřil zkušenému Ondřeji Ježkovi ze studia Jámor. „Vitajte je deska, která chce mluvit, komunikovat, dělat si legraci, ale to už nějak nejde jen pomocí legračních krátkých sloganů, takže na ní najdete i vážné a temné věci.“
Co vás na hudbě přitahuje?
Je to taková cesta někam, výlet. Ne každá hudba to ale umí nebo je na to zaměřená. Když jsem začínal, tak se mi na hudbě líbila abstraktnost a to, že je jen v okamžiku, že plyne. Taky se mi líbí, když mě dokáže strhnout k pohybu, třeba jen v myšlenkách. A taky když cítím, že je za ní nějaký autor, nějaká zkušenost a záměr.
Máte nějakou vizi, za kterou směřujete, nebo necháváte hudbu ze sebe jen impulsívně plynout?
Myslím, že je potřeba obojí. Na počátku je skoro vždycky nějaká hra, něco nevědomého, impuls nebo prostě jen bezcílné brnkání, zapojování nebo omyly. Neumím si to bez toho představit. A pak přichází nějaká reflexe a třeba hledání, jak ty impulzivní věci spojit do nějaké vize.
Co vás poslední dobou nejvíc zaujalo? (A co si musí každý poslechnout?)
Jonathan Bree – Sleepwalking. Takový perverzní super elegantní pop. A pak jsem u jednoho našeho kamaráda z Hlohovce, který je audiofil, poslouchali na jeho magické highendové aparatuře od Milese Davise On the Corner a od Can Tago Mago a byl to super zážitek. Na audiofilskou posedlost jsem se vždycky díval trochu skepticky, ale tohle změnilo můj názor.
