„Aretha Franklinová, krásná, urostlá černoška s boubelatými tvářemi, zajímavým indickým nosem, velkýma hodnýma očima, hlasem o třech oktávách, dvanáctipokojovým domem za 70 000 dolarů, prvenstvím v mnoha amerických i některých evropských anketách (např. Melody Maker 1968) a pověstí nejslavnější a nejlepší zpěvačky populární hudby na světě koncem šedesátých let.“ Superlativnějších charakteristik, jako je ta z knihy Hvězdy tehdejších hitparád, hudební publicista Jiří Černý mnoho nenapsal. Jenže i tahle byla naprosto přesná.
Dcera baptistického pastora C. L. Franklina, jehož kázání bývala tak frenetická, že během bohoslužby musel být přítomen lékař pro případ „předávkování emocí“, začala zpívat v kostelním sboru v osmi letech a hned bylo jasné, že i ona je shůry políbená. Jak připomíná Černý, už ve čtrnácti, když vydala své první dvě nahrávky, se o ní mluvilo jako o obří gospelové naději.
A tu beze zbytku naplnila.
Doba nesesaditelné vlády Královny soulu, titulu, který si tvrdě vydobyla, spadá především do konce šedesátých let, kdy natočila své největší hity jako I Never Loved a Man (The Way I Love You), Respect či třeba I Say a Little Prayer, kterou v české verzi o mnoho let později pod názvem Proč mě nikdo nemá rád nazpívala Ilona Csáková. Album Amazing Grace, které majitelka neskutečně průrazného hlasu natočila v roce 1972, se se dvěma miliony prodaných kopií stalo na celé čtvrtstoletí nejprodávanějším gospelovým albem všech dob.
Aretha Franklinová, to je půl století v branži, osmnáct cen Grammy i čest být jako první žena uvedena do rokenrolové síně slávy.
V roce 2010 byla zpěvačce diagnostikována rakovina slinivky břišní. Před rokem ji média ještě poslala na věčnost omylem a zpěvačka musela své fanoušky uklidnit, že žije. Dnes už se bohužel o žádný hoax nejedná. Queen of the soul ve čtvrtek zemřela. Odchází za Mahalií Jacksonovou, Rayem Charlesem, Ninou Simone a dalšími vyvolenými zpěváky, majícími schopnost vyzpívat svou duši. I proto tak mocně změnili tvář populární hudby.
