Hrdinka „road-movie“ z normalizačního Československa, trochu povrchní a sebestředná dvacetiletá Róza, cestující s mladší sestrou za svým vyvoleným a hledající při tom samu sebe, většině čtenářů k srdci nepřiroste. Stává se však v rukou Douskové užitečným nástrojem pro kritickou reflexi umrtvělé doby druhé poloviny 80. let, kdy se konec vlády jedné strany zdál být stále ještě v nedohlednu. Plejáda převážně mužských postav, které sličné stopařce postupně zkříží cestu, představuje trochu schematickou, ale přesto výmluvnou typologii lidských osudů poznamenaných komunistickou totalitou.
Další autorčin návrat do předlistopadového bezčasí je prost třeskutého humoru i jakékoliv nostalgie, a přestože se jedná o prózu takříkajíc historickou, odráží se v ní i naše současnost... „Neznala téměř nikoho, kdo by měl komunisty v lásce. Naopak, všichni je nesnášeli. Všichni si přáli, aby šli do hajzlu. Většinou pro to vůbec nic nedělali, ale to byla zas jiná věc.“
