Máte rádi vyprávění rozšafných kmetů o časech jejich mládí a o životě, jak pádil v dál? Kupříkladu vzpomínání MUDr. Bedřicha Placáka Paměti lékaře nebo Kapesního průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu Pavla Tigrida, tedy vzpomínky inteligentní a vtipné na časy válečné a poválečné? Více než třísetstránkové, dvaceti stranami fotografických příloh opatřené memoáry lékaře Miloše Bondyho (*1924) Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust patří žánrem, obsahem i kvalitou po bok zmíněných dvou knih.
MUDr. Miloš Bondy své vzpomínky sepsal nejprve v němčině. Od roku 1968, kdy odešel z Československa před sovětskou okupací, žil ve Švýcarsku a rukopis postupně nabízel několika německým nakladatelstvím, která jej více či méně odmítala. Později se rozhodl rukopis přeložit do češtiny a vydat v nějakém nakladatelství českém. Židovská ročenka v roce 2004 publikovala první a poslední kapitolu, jinak nebyl nakladatelský zájem; až nedávno se tohoto vydání ujalo nakladatelství Prostor, čímž se vzpomínky vinohradského rodáka konečně dostávají ke čtenářům.
Podstatnou část Bondyho vyprávění zabírá popis martyria v koncentračních táborech Terezíně, Osvětimi, Sachsenhausenu, Ohrdrufu, ztráty obou rodičů, pochodu smrti, osvobození a návratu do Československa. Milovníci historie ocení fotografické detaily Bondyho vzpomínek jak na rodinu a přátele, tak na Prahu předválečnou, klukovské zážitky a objevy, postřehy a detaily z věznění a nezlomný vtip vypravěčův. Součástí knihy jsou i fotografie z rodinného archivu rodiny Bondyů.
Památce rodinných příbuzných zavražděných v koncentračních táborech dal Miloš Bondy se sestrou Věrou zhotovit kamenný náhrobek na Novém židovském hřbitově v Praze. Kde je rodina – mišpoche, famílie (a že jsou Bondyho synovské strofy rodičům krásné, procítěné!) – tam jsou i vtípky, žertíky, anekdoty. Ani zde čtenář nepřijde zkrátka. Přímo jako pro naučný slovník stvořená definice sionisty: „Sionista je Žid, který za peníze druhého Žida stěhuje třetího Žida do Palestiny!“
Dnes třiadevadesátiletý Miloš Bondy krom toho, že je Žid, je taky Čech a je na to hrdý. O Češích a Česku mluví pěkně, a protože je navíc Pražan jak poleno, jeho historky potěší i zadumané patrioty. Jsem rád, že se ke mně jeho kniha dostala, mohu ji upřímně jenom doporučit!
