Bloumám si tak včera po síti a tu mě do očí udeří jasný příspěvek do pomyslné rubriky „Pěna dní: Co Facebook dal“. Figurují v něm výhrůžky a pár hnusných nadávek. Jejich údajným původcem (údajným, neboť telefonát nebyl nahráván – ale svému zdroji věřím a okolnosti, kontext a historie svědčí pro něj) je nakladatelství Omega, neustále propírané na literárních serverech a v posledních letech několikrát zmiňované naší rubrikou Never more pro svou skutečně „citlivou“ práci s archaickými překlady cizích děl. Ony převody redaktoři svěřují do rukou nezkušených, a především nemorálních „překradatelů“, kteří po výměně pár slov původní překlad klidně podepíší svým jménem. A na druhé straně sporu stojí renomovaný překladatel z angličtiny Viktor Janiš známý glosátor aktuálního dění v literatuře.
„Všechno je jednou poprvé. Tak třeba dneska mi volal obchodní ředitel nakladatelství Omega. Prý abych se zdržel na síti aktivit, které poškozují obchodní zájmy nakladatelství Dobrovský, s. r. o., jinak že budou muset přistoupit k právním krokům.
Dotázal jsem se uctivě, zda tu ještě máme svobodu slova. A dodal, že teda vlastně stačí jediná věc: aby vydávali dobré překlady.
Načež pan ředitel přešel na soudružskou tykačku a vysvětlil mi, že jsem v životě nic nedokázal. Přiznám se bez mučení, že když mě nazval zas*aným buzerantem, tak jsem mu ten telefon típl.“
Zdroj: Facebook Viktora Janiše
Viktor Janiš se nedobrovolně dostal do křížku s nakladatelstvími, která vydávají příšerně zastaralé překlady na hranici srozumitelnosti (neboť čekají, až od úmrtí překladatele uplyne povinná sedmdesátiletá lhůta, aby nemuseli dědicům práv platit ani halíř), převodům novějších děl pak dopřávají prachmizernou péči. Na Facebooku páně Janišův výše zmíněný post zaznamenal nečekaně velkou vlnu solidarity nejen mezi lidmi z oboru, od vyjádření účasti po nabídky právních služeb zdarma v čistě hypotetickém případě, že by skutečně došlo na soud.
A čím že se Viktor Janiš, nositel řady oborových ocenění včetně Ceny Jiřího Levého nebo Ceny Muriel, v očích reprezentanta Omegy – zřejmě jejího obchodního ředitele, jistého Štěpána Havránka, nevlastního syna majitele nakladatelství Petra Dobrovského –, dvojnásobného držitele překladatelské anticeny Skřipec (možná brzy trojnásobného), provinil? Troufl si na síti upozornit na článek kardinála Miloslava Vlka, jenž koncem listopadu potřel Omegou vydaný zfušovaný překlad knihy rozhovorů s papežem Františkem Jméno Boží je milosrdenství. Pan kardinál psal v té souvislosti o „nekompetentnosti“, „troufalosti“ a „šlendriánství“. To jsou zjevně ještě mírné výrazy. Nezbývá než doufat, že na každou Omegu se vaří voda.
Jisté je, že momentálně se v Omeze nezvedají telefony a neodpovídá se na maily s žádostí o vyjádření. Třeba si v redakci konečně začali lámat hlavu nad tím, co se svou příšernou reputací budou dělat.
