Stejně jako vztah k uprchlíkům rozděluje veřejnost v celé EU, rozděluje i českou hudební scénu. A to, co je “norma”, se mění každým dnem. Sociální sítě zaplavil plakát zvoucí na “Megakoncert”, který se má konat 8. dubna v Liberci. Hlavní hvězdou je zde skupina Ortel a spolu s ní formace Aleš Brichta Project, Nová růže Viléma Čoka a Oty Balage a lokální Big Dog. Megakoncert lze chápat jako výrazný signál, že se cosi na naší hudební scéně mění.
Kapela Ortel je Orlíkem současnosti. Je podobně populární a podobně i myšlenky svých textů - až na výjimky - zahaluje do různých pseudopodobenství a opatrných formulací. Když se však vzpomíná na formaci v čele s Danielem Landou, působící na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let, nejen pamětníci vědí, že vyrostla z počátků skinheadské scény u nás, z určité nevědomosti o jejích kořenech a prostředí, kdy první ctitelé bomberů a vysokých kožených bot sedávali k jednomu stolu s členy punkových kapel. A že i třeba slovenská skupina Zóna A, všeobecně řazená k punku, měla tehdy ve svém repertoáru skladbu Cigánsky problém.
Jenže netrvalo dlouho, názory se vyjasnily a tábory oddělily. A skladba Bílá liga, nezpívaná už opatrně pozpátku (jako na předchozí nahrávce), Orlíku vynesla nejen nehynoucí přízeň neonacistů, ale i znechucení a opovržení značné části ostatních muzikantů. Frontmanovi Tří sester Fanánkovi jeho tehdejší kamarádství se skinheady občas někdo vyčte dodnes; byť například třísesterská parodie na skladbu Orlíku Bílej jezdec svědčí o tom, že jeho vztah k podobným myšlenkám nebyl zrovna horlivý.
Orlíku neonacistický symbol na první desce ještě prošel (hlavně proto, že skoro nikdo tehdy neznal jeho význam). Jejich obdivovatelé, skupina Bráník, ho na obalu své desky zopakovali, jejich texty už ale neprošly: třeba: “Tvý poslání je svatý, budeš ty svině bít, negry, cikány a žlutý, nenech je v klidu žít.” A u soudu se s nimi ocitli i zástupci vydavatelské firmy či kytarista Tří sester, který Braníku dělal producenta. Byl to jasný signál, co je norma a co jí už odporuje.
Na dlouhá léta se pak neonacistické kapely z oficiální rockové scény úplně vydělily a jména jako Conflict 88, Buldok, Valašská liga či Juden Mord něco říkají jen znalcům a jejich tehdy spíš menšinovým fanouškům. Konečně i dnes populární Ortel byl delší dobu jen marginální formací a nelze pochybovat o tom, že na výsluní je nevynesla jejich hudba, natož pak kvality, ale pouze jejich reakce na uprchlickou vlnu.
Když se nedávno dočkal Ortel své slávy při předávání cen Český slavík, ukázalo se, že je cosi jinak. Opakovaně pak byla celá akce srovnávána s večerem Anticharty: i tady mnozí přítomní umělci mlčeli, jako by se báli jakkoli reagovat, přestože jim nic nehrozilo. A někteří i souhlasili, že pokud je Ortel takto populární, své místo mezi ostatními má. Vlastně dotyční trochu komicky souhlasili s tím, že hudba Ortelu je stejně dobrá jako ta jejich. Jedním z mála, kteří se proti Ortelu ohradili, byl kytarista skupiny Chinaski František Táborský.
Aktuální plakát ukazuje, že případ těch muzikantů, kteří jsou ochotni se s Ortelem postavit na jedno pódium a souhlasit tak s jeho postoji, zřejmě bude přibývat. Že už podobné nacionalistické skupiny nebudou jen někde na okraji, kde se pohybovaly dlouhá léta. A že se s nimi budou ochotna spojit i poměrně známá jména - ať už pro to, že s nimi souhlasí, nebo jen se záměrem svézt se na vlně jejich popularity.
Právě z diskuzí na sociálních sítích je více než jasné, že podobné názory zastávají i další muzikanti, a to zdaleka nejen ti rockoví. Když se objevil plakát, kde figuruje i Aleš Brichta a Nová růže, reakce se nesla v duchu, že účasti Brichty se už nikdo nediví - jeho postoje z poslední doby jsou všeobecně známy.
Co ale udivilo, byla přítomnost Nové růže. Sám Čok ovšem nedávno své názory kupříkladu na Angelu Merkelovou formuloval poměrně pregnantně.
Nabízela se otázka, co ostatní členové kapely, tedy třeba Ota Balage nebo česká kytarová legenda Petr Roškaňuk. Možnou odpovědí může být informace libereckého Domu kultury ze 17. ledna, podle které jméno Nová růže z plakátu zmizelo a nahradil ho název Henych, pod kterým působí současná kapela bývalého frontmana metalových Torr.
Ještě uvidíme, jak nejrůznější další kapely budou podobné názorové rozkoly řešit. Třeba jak se k jeho výrokům postaví Čokovi kolegové z Pražského výběru. Jiří Hrubeš a Klaudius Kryšpín, svého času sami “uprchlíci”, a především Michael Kocáb. Ten se dlouhá léta angažuje v humanitárních aktivitách, nedávno v televizní debatě znovu jasně vystoupil proti xenofobii. Budou se tvářit, že se nic nestalo?
