Najít v rapu jemnost, není vůbec nic jednoduchého. V rámci projektu I v drsňákovi probudí jemnost, který Milka otevírá debaty o předsudcích, jsme ovšem po dlouhém hledání nakonec našli. Přinášíme rozhovor s Johnym, který svými texty ženu vnímá jak přítelkyni, a ne jen jako objekt sexuální touhy a který přeje štěstí všem, kteří si to zaslouží. A to i svým haters.
Příběh RAOPera
Vlastním jménem Jonáš Čumrik aka Johny Machette na hudební dráhu nastoupil poměrně pozdě. V devatenácti letech s kamarádem založil uskupení HZM (Hovada za Majkem). A o to větší to byla pecka. V roce 2011 totiž na jednom z největších českých hip-hopových festivalů vyhráli soutěž pro mladé talenty. HZM se těšilo oblibě, mělo však jepičí život, když stihlo vydat jediné, zato úspěšné CD (Mixtape 1/2), než koncem roku 2012 zaniklo. Johny Machette však litovat nemusí, protože díky tomu na počátku roku 2013 nastartoval velmi úspěšnou sólovou dráhu.
YouTube hvězda
Machette je v současnosti jeden z nejpopulárnějších českých umělců na YouTube a na svůj věk celkem uvědomělý raper. Svůj styl nazývá RAOP (směs rapu a popu), v samém jádru se však řadí mezi rapery a musí být proto ostrý jako břitva. Často čelí útokům starších raperů a tak o své místo na slunci neustále bojuje. Podle jeho slov si ostatní prostě myslí, že jsou na scéně X let, tak můžou „kérovat“ a dělají, jako by jim patřil celý svět.
Rap je vnímán jako drsný hudební a životní styl. Jak do tohoto vzorce zapadáš ty?
Já do toho vůbec nezapadám a naopak mám pocit, že z toho hodně vyčnívám. Porušuji téměř všechny představy, které lidé o klasickém rapu mají. Nejsem drsňák z ulice ve vytahaném tričku s řetězy na krku. Jsem vlastně úplný opak. Považuji se za slušně vychovaného kluka a chápu, že to s klasickou představou o rapu nejde dohromady. To je možná ten důvod, proč jsem někdy objektem kritiky ze strany fanoušků hip hopu a rapu, kteří si myslí, že by interpret měl vypadat podle těch starých vzorců. Jsem totiž pravý opak jejich představy o tom, jak by raper měl vypadat.
A jsi tedy ještě raper?
Hudba, kterou dělám, je na pomezí rapu a popu. To hodně lidem vadí a nejsou schopní to skousnout. V zahraničí tento mix stylů normálně funguje a není vůbec neobvyklý. Mě je bližší, proto se mu věnuji. Jsou lidé, kteří jej berou a nepotřebují ho škatulkovat. Líbí se jim a nezajímá je jeho jasná definice. Zároveň je tady hodně kritiků, kteří tvrdí, že kazím rap. Nedělám rap, tak jak ho znají a chtějí, ale dělám hudbu, která baví mě. Moje tvorba se nikdy nebude líbit všem. Drsný a klasický raper určitě nejsem. Na druhou stranu v zahraničí je můj styl hudby brán jako rap, takže ta definice a vymezení je vážně těžké. Všechno kolem nás se vyvíjí, a to se samozřejmě týká i hudby.
Jak se vyrovnáváš s kritikou hip hopové a rapové scény?
Ze začátku mi kritiky hodně vadily a pořád jsem přemýšlel o tom, co dělám špatně. Chci přece jen dělat hudbu, která mě naplňuje. Hodně z těch negativních soudů bylo úplně nekonstruktivních a nebylo možné na nich stavět. Jednalo se většinou o nadávky a posměšky a proto jsem dospěl k názoru, že tenhle typ kritiky nebudu brát v potaz a vůbec na něj reagovat. Pokud mi někdo něco vytýká a jde o jasné výtky a argumenty, tak z toho samozřejmě čerpám a jsem za to rád.
Na hip hopové a rapové scéně mě nemá rád v podstatě nikdo, ale to neznamená, že spolu nemluvíme. Něco jiného je vymezit se vůči hudbě interpreta a osobní nevraživost. S většinou interpretů se normálně zdravíme a mluvíme spolu v backstage.
Kdo je pro tebe klasický drsný raper? Kdo zapadá do toho vzorce?
Určitě Vladimír 518. Je to člověk, který nezměnil svojí tvář, ale přesto drží krok s tím, jak se hudba vyvíjí. Vladimír podle mě dělá klasický rap, jak si ho Češi představují. Vladimír ale mezi mé kritiky a hatery nepatří. Myslím si, že je natolik rozumný, aby s něčím takovým vůbec plýtval energií. Nezabývá se ničím, co ho nebaví a nezajímá.
Hodně kontroverzní je například raper Řezník, který patří do tzv. hardcore rapu. Jak jeho hudbu vnímáš ty?
Já tenhle styl hudby absolutně neposlouchám, ale celou střední se mnou v lavici seděl kamarád a ten ano. Díky tomu se ke mně Řezník vlastně dostal. Na jednu stranu, ať každý říká a dělá, co chce, když ho to baví, ale některý věci už jsou podle mě moc. Možná by měla existovat určitá hranice a soudnost interpreta. Když si tohle pustí například 12letý dítě, tak asi není úplně dobré, aby žilo v představě, že je tenhle projev normální. Řezník svůj rap vysvětluje tak, že si jen vymýšlí a vypráví příběhy, ale některý lidi to podle mě takhle nechápou a berou jeho texty zbytečně moc vážně. Přitom on je jen součástí role, která je na hranici lidského chápání. V tomhle případě se vlastně jedná o pózu.
Rap a jemnost Rap je v současnosti z velké části doménou drsných mladých mužů, kteří si neberou servítky, anebo jsou naopak zcela nad věcí. Přestože má každý raper svou crew stejně drsných fellas, nejdůležitější je neprojevovat žádné city (no homo) a hlavně se nechovat jako baba. Raperek je jen málo, všechny ženské vlastnosti nabourávají autenticitu rapera a ta nejhorší urážka rapera je, že jeho fanoušci jsou jen náctiletý holky. Tento postoj však neomezuje jen možnost zapojení žen do hip hopu (jiným způsobem než jako pasivní fanynky či doplněk raperů ve videoklipech), ale také samotné rapery a jejich kreativitu. A to ne že by „jemný“ rap neexistoval – jde o to, kterou produkci nahrávací průmysl podpoří a pustí do éteru. Není totiž rap jako rap a ne každý rap má něco společného s hiphopovou kulturou. Již první hiphopová organizace, Universal Zulu Nation založena v roce 1973, se řídila mottem: Peace, Love, Unity and Having Fun. Rap je jedním z pěti základních uměleckých vyjádření hip hopu, ke kterým patří i specifický slang, postoj či móda. Akorát ten rap od srdíčka se moc nenosí, mír a láska moc peněz nevydělá, zato sexismu je všude dost. Je na čase vrátit se ke kořenům hiphopové kultury, pustit mezi sebe trochu jemnosti a umožnit tak větší rozmanitost rapu a jeho stylů Mgr. Anna Oravcová, doktorandka ISS FSV UK |
Co tě motivovalo k tomu se do projektu zapojit?
Jsem jedním z těch, kteří asi nikdy nepůjdou tak úplně s davem, a i když je daleko příjemnější chodit po vyšlapané cestě, mě prostě vždycky bavilo víc vyšlapat si tu svou. Sice je to o dost namáhavější a složitější, ale všechny ty nepříjemnosti za to stojí, pokud se po čase člověk ohlédne a vidí, kam ho jeho cesta dovedla. Jsem rád, že jsem měl možnost zúčastnit se projektu I v drsňákovi probudí jemnost. V budoucnu se budu rád podílet i na dalších, pro mě zajímavých projektech.
Co ti projekt takzvaně vzal a dal?
Poznal jsem díky této kampani spoustu zajímavých lidí a věřím, že díky rozhovoru, který se dostal ke spoustě čtenářů, kteří mě neznají, jsem vlastně i já dostal novou možnost. jak se představit a říct lidem kdo jsem, co dělám a hlavně proč. No a mojí ségře to přineslo hlavně hodně té nejlepší čokolády, která ji pomáhá na nervy během testů ve škole.
Vyhrál si s projektem Milka soutěž o nejlepší design termohrnečku. Co vlastně znamená jeho symbolika?
Jelikož nejsem nijak umělecký nadaný, oslovil jsem Gabrielu Matuškovou a sepsal moji osobní vizi, která se skládala prioritně z obrazu lva. Já sám jsem totiž ve znamení lva narozený a navíc vždy když si lva představím, vybaví se mi král zvířat. Myslím, že každý by se měl někdy cítit tak trochu královsky. Být sám svým pánem a myslet sem tam i trochu na sebe, což pravda někteří dělají až zbytečně moc a často a zapomínají při tom na ostatní, ale jsou tu i tací, kteří nějak zapomínají na to, že člověk kterého by měli mít na světě nejvíc rádi, jsou právě oni sami. Jak Vás může mít někdo rád, když vy samy nemáte rádi sebe a nejste se sebou spokojeni?
Takže lev je bojovník?
Nejen to.Gabča šikovně ztvárnila Lva i jako souhvězdí ve vesmíru, které poukazuje na tzv. nekonečno. Každý má nekonečno možností. Pomyslná hranice, která nám říká: „Tohle nemůžeš, tohle nezvládneš, tohle je nereálné,“ nás celkově omezuje. Není nic víc než to, co si každý z nás určí sám. Já osobně věřím, že když někdo něco chce, tak to dokáže a není nic kromě jeho samotného, co mu brání v tom si to vzít. A proto vesmír. Každý můžeme být, čím chceme. Design měl být osobní a já skrze něj představuji svůj pohled na život a to, jak ho vnímám.
Skrze sociální sítě Video k jeho mixtape tracku „Se zbláznim“ se stalo nejpopulárnějším českým klipem na YouTube. Dnes má tato skladba již téměř 6 milionů zhlédnutí, což je opravdu úctyhodné číslo. Respekt vzbuzuje ostatně i počet fanoušků Johnyho na internetu. Na YouTube má přes 30 000 odběratelů, na Facebooku přes 75 tisíc fanoušků a na Twitteru dalších více jak 10 000 followerů. Kromě popularity na internetu je však zpěvák žádaný také live. Vždyť jen během roku 2013 absolvoval přes 80 sólových koncertů! Na konci září Johny Machette vydává první studiové album, na podzim pak vyráží na tour. Během těchto týdnů zase natáčí nový videoklip s Ondřejem Brzobohatým |
Bližší info naleznete na http://www.troufnisinajemnost.cz/en/
