Dbej o svou vaginu, budeš šťastná a kreativní, píše mimo jiné významná feministická autorka Naomi Wolfová. Oprašuj své vzpomínky a hýčkej je, dětství je magické období života, lze vyčíst z prozaického debutu překladatelky Terezy Límanové.
Tereza Límanová napsala knížku, kterou po přečtení láskyplně usadíte do knihovny hned vedle Zázemí Jany Šrámkové. V autobiografické prozaické prvotině překladatelky a učitelky jazyků Domeček (právě ji vydala jako svůj 76. svazek Edice Revolver Revue) malá Terezka znovu prožívá své dětství v malostranském Domečku u babičky Minky a dědy Zdeňka. Četba zaměstnává všechna čidla – tak krásně popsané rány padajících hrušek na zahradě, odbíjení hodin, serepetičky v lékařské pracovně dědy primáře, obrazy na zdech a tátovy dopisy z Kuvajtu... Všechny ty chutě, zvuky, barvy života malého vnímavého dítěte za totality důvěrně známe, všechno jsme to taky zažili. „Sundám mu brýle, ukáže se, že jsou zaprášené a strašlivě zapatlané od starého jogurtu. Vyleštím je, děda najednou vidí a tvář se mu rozzáří blaženým úsměvem…“
Jméno jedné z ideových vůdkyň třetí vlny feminismu Naomi Wolfové je známo především díky dnes již klasické sociálněkritické publikaci Mýtus krásy. Předloňská kniha newyorské intelektuálky Vagina s podtitulem Nová perspektiva (právě ji česky vydalo nakladatelství Dokořán) je úžasná: výklad ženské sexuality skrz mozek i „spodek“, vědecké poznatky komentované z osobní zkušenosti padesátnice, která má ráda své tělo a ví, jak ho použít, historie pohledů na ženský pohlavní orgán, příběhy žen všech možných temperamentů a tělesných typů. Více než čtyřicet let po Eunušce Germaine Greerové se ženy vůbec, nejen aktivistky, dočkávají mnoha důležitých poslání. Třeba: Nezanedbávejte svoji sexualitu – za žádných okolností.
