Ačkoli nevlastním auto, ráda se občas zasměju u druhdy nejsledovanějšího pořadu BBC Top Gear. Pobavila jsem se (OK, to je hodně slabý výraz – ve skutečnosti jsem řvala smíchy, brečela a hýkala) i u knížky sloupků největšího ze tří moderátorů zábavně-motoristické šou. Úsměv mi posléze zmrzl na rtech, když jsem se začetla do nové apokalyptické prózy autora Sofiina světa.
„Kdysi někdo řekl Johnu Lennonovi, že Ringo není právě nejlepší bubeník na světě, na což John odpověděl: „Nejlepší bubeník na světě? On není ani nejlepší bubeník v Beatles.“ No a takovýchhle historek má nejvyšší (196 cm) a nejvtipnější z trojice moderátorů nejpopulárnějšího motoristického televizního pořadu všech dob po kapsách triliony. Všechny je nacpal do svých novinových sloupků, které nakladatelství Argo v překladu Marka a Hany Haulišových právě vydalo ve svazku Léta s Top Gear. Jeremy Clarkson je nehorázný, neskutečně vtipný, sprostý a nekorektní a dokáže se tak krutě vysmát Nissanu Micra a Fiatu Panda, že jsem se za ta nebohá autíčka červenala. Přirovnává mustanga k popelářskému autu a svou ženu miluje víc od té doby, co si koupila „pitomej tank“ (myšlen je „Land Rover 90, diesel, poprvé registrovaný v roce 1988, s levostranným řízením“). Tu knihu musíte mít, pokud vás jen trochu zajímají káry. Nechte si ji podepsat, až budou pánové z Top Gear koncem června naživo v Česku.
Román pro romantiky, a především romantičky, kteří se obávají o osud naší země a přes dramatické prognózy doufají, že planetu ještě dokážeme zachránit. Spisovatel a ekologický aktivista Jostein Gaarder, ten, který kdysi teenagerům celého světa otevřel nové obzory svým didaktickým románem Sofiin svět, loni napsal podobnou knížku, jen o něco tenčí. Jmenuje se Anna a v češtině ji s podtitulem Jaký bude rok 2082? (v převodu Jarky Vrbové, překladatelky známé a evidentně velmi rychlé – jde zřejmě o první přeložené vydání z norského originálu) právě vydal Albatros. Její hrdinka má právě šestnácté narozeniny a dostane zvláštní prsten, rodinné dědictví. Jiným dědictvím, o které v angažované próze s rysy dystopie jde, je planeta Země zdevastovaná generacemi mrtvých předků. Gaarderův obraz světa, jak by mohl v našich rukou dopadnout během následujících sedmdesáti let, je strašlivý, a navíc vysoce pravděpodobný. Ale pozor: přes zdánlivé nebezpečí sklouznutí k agitaci jde o výborný román pro dospívající.
