Theranos k žehlení. Nepříjemně dlouhé záběry nepříjemně působících lidí v údajně revolučním dokumentu
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Elizabeth Holmesová těma svýma věčně vypoulenýma očima skoro nemrká. To je hlavní zjištění z amerického meta-dokumentu Uvidíš všechno. Pro ty, kdo kauzu ženy, která pod hlavičkou firmy Theranos zpronevěřila přes půl miliardy dolarů na vývoj přístroje schopného věštit diagnózy z jediné kapky krve, to je dokonce spíš jen potvrzení, protože pozoruhodný projev protagonistky snímku Nathana Fieldera a Lance Oppenheima už znali.
Fielder s Oppenheimem měli možnost s Holmesovou a jejím partnerem Billym Evansem strávit měsíc před tím, než „podnikatelka“ nastoupila do vězení. V domku na pláži v kalifornském Del Mar Fielder vedl s dvojicí dlouhé a frustrující rozhovory: filmař a s ním i my během nich zjišťujeme, že i když se pár tváří naprosto otevřeně, vlastně na kameru nic neřekne. Ve druhé polovině snímku tvůrci přistoupí ke kroku, kterým definitivně vystoupí z dokumentárního rámce, jak ho tradičně chápeme; krok se nemá prozrazovat, což je při jeho banalitě překvapivé.
Jak ukáže klíčová scéna, v níž Holmesová reaguje na skeč komiků Abbotta a Costella, existují snad jen dvě možnosti, kým je: buď osobou s narušeným sémantickým vnímáním, nebo geniální podvodnicí. A nelze zjistit, co z toho je pravda, což může být součástí oné geniality. Daleko zajímavější než Holmesová sama by bylo odhalovat, jak dokázala obalamutit protřelé investory, seriózní média a další instituce. Jenže většina Uvidíš všechno je prostě hříčka, v níž autoři uměle vytvářejí pocit závažnosti a relevance a umožňují divákovi projektovat si do zacyklených dialogů a situací před kamerou libovolné významy. Můžeme vidět paralely mezi tím, jak Holmesová slibovala „dozvědět se všechno“ z kapky krve a teď „ukázat všechno“ před kamerou, ale neklaplo ani jedno.
Můžeme si myslet, že sledujeme komplexní výpověď o lhaní a podvodech v dnešním, hypermedializovaném světě: věřit nelze nikomu a ničemu, z Holmesové se stane hologram zneužitelný pro cokoliv, Evans ovládá její účet na sociální síti X… Můžeme rozebírat estetiku trapnosti, citace ze soundtracku Hitchcockova Vertiga nebo rozvolnění hranic mezi hraným filmem a dokumentem, hororem a komedií. Ale Uvidíš všechno je přitom filmem jednoho triku: většinu doby prostě jen sledujeme záměrně nepříjemně dlouhé záběry tváří nepříjemně působících lidí pořízené z nepříjemné blízkosti. Každý, kdo má elementární ponětí o natáčení, navíc brzy pochopí, jak moc je tenhle „dokument“ stylizovaný a inscenovaný.
Fielder (série Zkouška nebo Nathan for You) a Oppenheim (hraný film Primetime, dokument Some Kind of Heaven) jsou zruční filmaři se zálibou v ohledávání hranic reality. To nejreálnější, co z Uvidíš všechno kouká, je ale hromada prádla, které při tom snímku zvládnete vyžehlit, až poběží na VOD: v jeho tříhodinové stopáži je opravdu hodně hluchých míst. Nebo i to je komentář k dnešní mediální realitě?
Právě jste dočetli článek jen pro předplatitele a někdo vám ho nasdílel, protože stál za to.
A takových u nás máme spoustu, stačí si odemknout přístup.
