Destabilizace ČT a ČRo je prasárna. Noční hlasování odhalilo širší plán vlády

Vojtěch Rynda: Už dvakrát jsme si letos dali v Reflexu stopku na Never more Otovi Klempířovi a jeho pokusům na kultuře. Průšvihům typu peripetií kolem volby nového ředitele či ředitelky Národní galerie Praha nebo tragikomického návrhu Státní kulturní politiky na roky 2026–2029 by se dalo Never more udílet každý týden. Ale to, co Klempíř a Babišova vláda zkoušeli kultuře provést jen za minulý týden, meze téhle rubriky dalece přesahuje. Pokus odhlasovat ve 4:36 ráno zrušení koncesionářských poplatků a destabilizovat tím média veřejné služby je prasárna – ale měli bychom vidět, že i další kostka domina v eskalující sérii kroků, které mají tuzemskou kulturní a mediální scénu „chytnout u huby“.

Marek Gregor: Číslo 4:36 bude šéfa Poslanecké sněmovny pronásledovat do konce volebního období. Bude pronásledovat i premiéra Babiše, pokud svého „miláčka“ Okamuru nevyhodí. A jednou provždy ho bude mít „vytetované na čele“ i ministr kultury Klempíř, ať už ve vládě vydrží, nebo na něj dojde a on se odebere do věčných politických lovišť. To, co spolu programově rozpoutali, a ignorance, s jakou pokračují, nemá v historii ČR obdoby. Vytvářejí to vědomě, přestože tuší, že jejich norma nejspíš neprojde Ústavním soudem, o Evropské unii nemluvě.

Marie Bordier: Na otázku, proč ničit fungující systém koncesionářských poplatků, nedokázal celý víkend rozumně odpovědět nikdo z představitelů vládní koalice, kteří se (na rozdíl od Andreje Babiše schovaného v Průhonicích) objevili v televizi. Tomio Okamura, Taťáňa Malá, Petr Macinka i Jana Mračková Vildumetzová svorně papouškovali mantru „protože to máme v programovém prohlášení“, tedy obdobu frackovitého „protože proto!“. Žádný rozumný argument, kromě slibované úspory astronomických dvou stovek měsíčně, které stejně zaplatíme na daních, nezazněl. Tedy kupředu levá, kupředu slovenskou a maďarskou cestou!