Radka Denemarková ve Frankfurtu představila dokument Za slovo ručím životem. Ukazuje její odhodlání i osamělost
Program spisovatelky Radky Denemarkové na Frankfurtském knižním veletrhu už snad nemohl být víc vyčerpávající. Denně minimálně dvě veřejné debaty, ať v němčině, nebo angličtině, autorská čtení, rozhovory pro média včetně německé veřejnoprávní televize ZDF, autogramiády. A v pátek o šesté večerní také osobní účast na světové premiéře celovečerního dokumentu Slobodanky Radun s názvem Za slovo ručím životem.
Ve středu 7. října se Radka Denemarková mimo jiné představila v diskusi s tchajwanskou spisovatelkou Yang Shuang-zi. Už z Mnichova, odkud do Frankfurtu přejela, musela řešit bezpečnostní opatření na této své diskusi s letošní nositelkou Mezinárodní Bookerovy ceny. Číňané prý tlačili na její zrušení, ostatně Denemarková má podle svých slov po vydání Hodin z olova (2018), románu kritického vůči totalitnímu státu, doživotní zákaz do Číny vycestovat. Dále osmapadesátiletá spisovatelka, dramaturgyně, překladatelka a žena mnoha dalších profesí na frankfurtském festivale mj. četla ze zatím poslední knihy Čokoládová krev (2023), ale i ze svého druhého, velmi úspěšného a dnes již dvacet let starého románu Peníze od Hitlera. Vystoupila také v debatě o roli české literatury s uznávaným literárním kritikem Tilmanem Spreckelsenem a v pátek 9. října, ještě před sobotní autogramiádou a diskusí v rámci programu Česko-německého fondu budoucnosti, se zúčastnila mezinárodní premiéry filmu Za slovo ručím životem.
Mým domovem je skutečně celý svět
Za moderace Martina Krafla, programového manažera českého hostování na Frankfurtském knižním veletrhu, se odehrála relativně skromná, avšak plně obsazená premiéra v menším sále artového Cinéma Kina na Roßmarktu. Publikum tvořili vesměs starší němečtí diváci a spisovatelčini čtenáři, čtyři čeští novináři a delegace včetně Silvie Michajlovy z produkční společnosti Film Kolektiv, za koproducenta ČT její kreativní producentky Kateřiny Ondřejkové a samozřejmě režisérky Slobodanky Radun.
Tato jugoslávská rodačka a autorčina kamarádka už spolu s Denemarkovou, přesněji podle jejího scénáře, dříve natočila romantický snímek MY 2; film z roku 2014 však u diváků příliš neuspěl. Bylo tedy záhodno očekávat, že i třiasedmdesátiminutový dokument bude mít spisovatelka zcela pod svou kontrolou.
Sledujeme ji zejména v posledním roce, kdy podle svých slov strávila doma v Praze pouhé tři týdny. Jak říká v dokumentu: "Mým domovem je skutečně celý svět." Pozorujeme ji na zahraničních návštěvách od Německa přes Švýcarsko a Izrael po Tchaj-wan, kam zřejmě zasadí svou novou prózu. Tyto pobyty, de facto služební cesty, vnímá angažovaná, své práci absolutně oddaná autorka jako mise. Soukromější polohy se dočkáme na záběrech ze severofríského ostrova Amrum, z domku Casa Kiwitt, který jí coby místo pro poklidnou tvorbu propůjčuje její životní přítel, ornitolog Lukas Spinner. Starého muže, jemuž děkuje ve svých novějších dílech, mohl jejich čtenář zahlédnout skromně sedět v poslední řadě sálu.
Divák se na pozadí obrazu seznamuje s tím, co si literátka myslí o tvorbě, o vyprázdněnosti pojmu demokracie, o Číně, ale třeba i o holokaustu a samozřejmě o Boženě Němcové, již učinila předmětem svého zatím posledního literárního díla a s níž se srovnává. Je svědkem několika opakovaně vyřčených a v rozhovorech dříve publikovaných kréd, která někdo může vnímat jako prázdné, snad i trochu domýšlivé floskule, jiný jako odhalující doznání ženy, která si je neochvějně jista svým posláním na tomto světě: „Já si svůj talent nevybrala, můj talent si vybral mě.“ „Pro mě je psaní boj s jazykem.“ „Mám s jazykem až erotický vztah“ atd.
Sama mezi spřízněnými?
Když v zahraničí možná nejznámější současná česká spisovatelka, jejíž díla byla přeložena do osmadvaceti jazyků, říká: „Pro mě už je literatura všechno. Protože já už se nekamarádím s lidmi, co nečtou, a nevěřím jim,“ uvědomuje si divák, jak moc je Radka Denemarková osamělá. S českou literární komunitou neudržuje prakticky žádné styky. Ačkoli na zahájení frankfurtského festivalu v onom tolik citovaném a opěvovaném proslovu mluvila za všechny a zasloužila si aplaus, na pozdějších autorčiných debatách Češi až na pár novinářek chyběli. I na světovou premiéru dokumentu dorazil z českých literátů jediný, respektive jediná; spisovatele až na řídké výjimky není vidět ani na křtech jejích knih. Jako by pro osobní život, koníčky, mimoliterární vášně a mezilidské vztahy kvůli poslání, jež si sama přidělila, neměla čas.
Archivní záběry z křtu románu Čokoládová krev i rodinné chvíle u jídelního stolu v autorčině bytě prozrazují, že má mimořádně úzkou vazbu výhradně na své děti. Vystudovaný právník a uznávaný sportovní novinář Jan na sociálních sítích nese pochodeň matčina poselství a opakovaně vzývá „máminu genialitu“, mladší a introvertnější dcera Ester se i vzhledem ke své profesi produkční účastnila natáčení. Stmelil je jak osud členů neúplné rodiny, tak osobnostní a ideové souznění a snaha o pomoc spisovatelce s dílem a jeho propagací, mimo jiné praktickým vedením domácnosti a tím, že syn de facto převzal roli hlavy rodiny.
Do mramoru tesat
Nahlížíme postoje a podstatu tvorby autorky, která dnes má, zdá se, otevřené dveře především u mezinárodního publika. O jednotlivých knihách se ovšem dozvíme pramálo, některé jsou zcela vynechány. Sledujeme spisovatelčin mimořádně krásný, až kaligrafický rukopis, ale jako by nikdy nevystoupila z role ženy, která svůj život zasvětila výhradně umění. Jako by jí nebyly kladeny otázky vyžadující civilní odpověď: Proč jsi napsala Kobolda? Co ty sama čteš a co si myslíš o přízemnějších věcech, než jsou svoboda slova a světový mír? Čemu se ráda směješ?
Radka Denemarková prý vnímá „svůj literární talent jako dar a bojuje za lidskou důstojnost těch, kteří by nikdy nebyli slyšet, jako svou morální povinnost“. Jen přes neprůstřelnou slupku výrazné a významné literární osobnosti jako by nebyla slyšet ona sama. Nebo že by její skutečné já tvořily převážně proklamace, které lze posléze tesat do mramoru? Ano, dokument Za slovo ručím životem je přínosné, kvalitně natočené dílo, precizně dramaturgované výjimečným dokumentaristou Miroslavem Jankem. Až po diváckém hodnocení projekce v Jihlavě, ve festivalové sekci Česká radost, a nadcházející jarní distribuční premiéře však uvidíme, zda se duch dokumentu potká s očekáváními divácké obce, spisovatelčiných čtenářů a čtenářek.
