Brad Pitt a mohutný vlčák táhnou „bromanci“ o přežití parťáků, kteří odmítli umřít ve válce
Po šedesátce si Brad Pitt projekty pečlivě vybírá, a to jak coby herec, tak i jako producent: pomohl vzniknout velmi specifickým filmům, s nimiž by člověk jednu z nejslavnějších hvězd stříbrného plátna na první dobrou nespojoval, třeba nedávné hororové lesbicko-intelektuální romanci Sex a smrt v kempu Miasma. A neobvyklou romancí je i jeho novinka V srdci divočiny, kterou rovněž produkoval. Pitt v ní ztvárnil vojenského experta ve výslužbě Jamese Belmonta, jenž chce strávit zbytek života se svým parťákem z válečných misí – německým ovčákem Odinem. James mluví jen o něco málo víc než pes, oba trpí posttraumatickým stresovým syndromem a nejlépe jim je v lůně přírody. Když si ale udělají výlet hydroplánem na Aljašku, bývalého vojáka za kniplem skolí infarkt a letadlo ztroskotá. Odhodlaná dvojka si z toho zpočátku moc nedělá, dostali se i z horších šlamastyk. Jenže téměř stokilometrový trek k nejbližší silnici se ukáže být daleko náročnější, než čekali.
S režisérem Davidem Ayerem Pitt natočil už jinou podívanou o síle chlapácké soudržnosti v extrémních podmínkách – skvělé drama Železná srdce (2014) o osádce amerického tanku ve finální ofenzívě druhé světové války. Ayer vypráví zručně, problém je ve scénáři debutujícího Camerona Alexandera. Ten do anabáze Jamese a Odina naládoval přesně to, co se od takového putování člověka a psa Aljaškou, která nemá jít hladce, dá čekat – nic míň, nic víc, a hlavně nic překvapivého. Výhrady lze mít i dramaturgické: vypravěčský rámec prozrazuje zbytečně mnoho, naštěstí však ne kompletní konec, a celá expozice je jen unylou dvacetiminutovkou o tom, jak chudák James nedokáže člověku ani podat ruku, zatímco za psa by dal do ohně obě.
„Aljašská“ (natáčelo se na Novém Zélandu) příroda je úchvatná, scenérie kazí jen kýčovitá hudba. Souhra Pitta se psem (před kamerou se vystřídali čtyři) je pak obdivuhodná, ale to je spíš poklona zvířecím trenérům. Dá se nicméně celkem spolehlivě odhadnout, co herce na roli lákalo: možnost ztvárnit houževnatého chlapa, jehož potřeby a hodnoty se ořezaly na nejtvrdší jádro, a ukázat, jak bojuje za ty nejzákladnější věci ve svém životě. Pád letadla, tahání beden po dně mrznoucího jezera nebo různá setkání s divokou zvířenou jsou scény efektní a adrenalinové, ale jestli tenhle film kvůli něčemu vidět, tak pro ty drobné proměny v Pittově tváři, když James postupně naznává, jak náročnému nepříteli tentokrát čelí. Je zvláštní vést paralely mezi vojákem zavřeným v tanku a chlapem uvězněným v divočině, ale v obou případech Pitt s Ayerem vyprávějí o člověku, který dokázal přijmout svůj osud se vší parádou.
Právě jste dočetli článek jen pro předplatitele a někdo vám ho nasdílel, protože stál za to.
A takových u nás máme spoustu, stačí si odemknout přístup.
