Rafa: Vítězství za cenu nesnesitelné bolesti. Jak vypadá odvrácená strana jedné z největších legend tenisu?
Dokument Rafa nabízí exkluzivní vhled do závěrečné fáze kariéry jednoho z nejlepších sportovců všech dob. Španělský tenista Rafael Nadal se v průběhu své mimořádně úspěšné kariéry potýkal se zraněními, dvěma velkými rivaly i psychickými obtížemi. A teď o tom všem promluvil v minisérii Zacharyho Heinzerlinga. Více o fenoménu tenis a (psychické i fyzické) zdraví si přečtěte v aktuálním čísle Reflexu (35/2026) v článku s názvem Nejkrutější sport?.
V eseji Federer Both Flesh and Not (Federer z masa a kostí, a přece ne), jednom z nejpronikavějších textů o tenise, který jsem četl, píše americký spisovatel David Foster Wallace o wimbledonském finále mezi Švýcarem Rogerem Federerem a Španělem Rafaelem Nadalem v roce 2006. Známý spisovatel v něm zachytil počátky jedné z nejúchvatnějších rivalit, jaké tenisový svět v posledních dekádách sledoval.
Čtyři hodiny vysvětlivek k Rafovi
Roger Federer toho roku ještě Wimbledon vyhrál. Dva roky poté však nejslavnější turnaj hraný na travnatých dvorcích ovládl španělský antukový specialista a vyšlapal si cestu k pozici světové jedničky. Na Nadalovo zápolení s Federerem se zaměřuje druhý díl dokumentární minisérie Rafa režiséra Zacharyho Heinzerlinga, kterou nedávno uvedl Netflix.
Roger Federer v ní usedl před kamery a promluvil o přednostech, které při hře se svým sokem využíval, i o frustracích, které pociťoval, když byl Rafael Nadal nad jeho síly. Se stejnou otevřeností vypovídá ve třetím díle i srbský veterán Novak Djoković, jenž se Španělem rovněž svedl mnoho fenomenálních tenisových bitev a který se sám nedávno stal protagonistou dokumentárního filmu The Wolf in Winter Jasona Hehira, režiséra proslulého seriálu The Last Dance. A o tom, co Rafael Nadal zažíval mimo kurty, mluví jeho rodiče, sestra či manželka Maria Francisca Perell. A především tenista sám. Rafa je sice sportovním dokumentem klasického střihu, v němž se střídají archivní záběry z tréninků, slavných zápasů a takzvané mluvící hlavy, je ale cenný tím, co všechno během necelých čtyř hodin divákům odhalí.
Hrát na hraně
Momentálně čtyřicetiletý Rafael Nadal vlétl do profesionálního tenisu jako uragán. V patnácti vyhrál první profesionální zápas, v osmnácti pomohl španělskému týmu vyhrát Davis Cup a v devatenácti ovládl pařížské Roland Garros. To se mu později povedlo ještě třináctkrát, ačkoli to krátce poté, co v roce 2005 zvedl trofej nad hlavu poprvé, vypadalo, že nejspíš bude muset s tenisem skončit.
Španělský supertalent měl problém s nártem a lékaři mu diagnostikovali Mueller-Weissův syndrom, vzácné chronické onemocnění postihující člunkovou kost. Rafael Nadal se na kurty vrátil, a protože žil neustále s vědomím, že jeho kariéra může každou chvíli skončit, hrál a trénoval na hraně psychických a fyzických limitů. K čemuž mu notně dopomáhala spolupráce s jeho dlouholetým trenérem a rovněž strýcem Tonim Nadalem.
Co bolí, to sílí
Dnes pětašedesátiletý prošedivělý muž před kamery Netflixu zasedl taky a v době, kdy se nesmyslné tréninkové dávky pomalu, ale jistě stávají věcí minulosti, působí Toni Nadal až archaicky. Mluví o tom, jak nechával svého svěřence trénovat bez vody, aby se na kurtu naučil trpět, nebo o tom, jak hodlal vyřešit jeho psychické problémy tvrdou dřinou. Dokumentární minisérie Rafa ukazuje, jaké všechny překážky musel tenista s pomocí strýce překonat, aby mohl hrát tak dlouho – a aby toho tolik vyhrál.
Podobně podstatnou roli jako Nadalovi hlavní soupeři – vedle Rogera Federera především Srb Novak Djoković – sehrála v jeho kariéře četná zranění. Po trablech s nártem přišly problémy s kolenem, se zády. Španěl do mnoha zápasů nastupoval s naprosto šílenými bolestmi, které by většinu sportovců přiměly dát si pauzu. Rafu však ne. Třeba Roland Garros v roce 2022 vyhrál, ačkoli měl lokálními anestetiky v podstatě umrtvený levý nárt.
Boj, který nelze vyhrát
Člověk se při sledování dokumentu Rafa často zamyslí, zda nešlo o lehkovážné hazardování s tělem, ale Rafael Nadal na to odpovídá po svém: Kdyby podobným problémům čelil s opatrností, jeho kariéra by byla o poznání méně úspěšná. Nelze se však ubránit otázce: Stálo to za to?
Tu mezi řádky klade celý dokument. I proto, že se odvíjí ve dvou liniích – jedna prochází Nadalovu kariéru od začátku přes všechny úspěchy i příležitostné pády; ta druhá jej sleduje v roce 2024, kdy s tenisem končil. Nadalovi bylo osmatřicet, narodil se mu syn a po všech zdravotních potížích fyzického i psychického rázu doufal v ještě jeden fenomenální úspěch. Ten však nepřišel. Na svém posledním Roland Garros vypadl v prvním kole, a když pak prohrál finále menšího turnaje, ztratil vůli a oznámil konec kariéry.
Toto zakončení více než třech dekád na kurtu je pro Nadala symptomatické: v posledních měsících jej neustále limitovalo vlastní tělo, on se však k tenisu neúnavně vracel, ačkoli i většina jeho fanoušků tušila, že už to nemá smysl. Legendární španělský tenista neskončil na vrcholu, o čemž sní většina sportovců. To však jen podtrhuje skutečnost, kterou tak dobře zachycuje minisérie Rafa. Na kurtu působil rodák z Mallorky nezastavitelně, ale mimo ně vedl vyčerpávající boj s vlastním tělem, ambicemi a očekáváními v podstatě od začátku kariéry až do konce.
