Konečně koncert bez mobilů! A Perfect Circle v karlínském Foru zazářili do tmy se svou klasikou
Alternativně rockoví A Perfect Circle se včera poprvé ve své víc než čtvrt století dlouhé historii předvedli v Praze. Vyprodanému karlínskému Foru plnému potetovaných vousáčů a žen v černém předvedli soustředěný, temný, strhující artový zážitek. A to mimo jiné díky chytrému rozhodnutí otců zakladatelů, zpěváka Maynarda Jamese Keenana a kytaristy Billyho Howerdela: kdokoli vytáhne mobil, bude bezpečnostní službou vyveden ze sálu. Netroufl si nikdo, až během posledního songu, možná vůbec nejznámější písně kapely Judith, se po Keenanově svolení rozzářilo několik málo displejů. Jak osvobozující!
Jejich debutové album Mer de Noms pro mě bylo před čtvrtstoletím naprostým zjevením, ale až z druhé z jejich čtyř desek, Thirteenth Step (2003), jsem si vypůjčila své zvonění mobilu, nápěv písně The Nurse Who Loved Me (která je ovšem coververzí songu od Failure)… Americkou alternativně rockou superkapelu A Perfect Circle založili roku 1999 někdejší spolubydlící Billy Howerdel (kytarový technik Nine Inch Nails, The Smashing Pumpkins, Fishbone a Tool) a Maynard James Keenan, zpěvák Tool. Hrála s nimi třeba multiinstrumentalistka Paz Lenchantin z Pixies nebo Zwan, Troy Van Leeuwen z QOTSA, bubeník Primus Tim Alexander. Do Prahy ovšem otcové zakladatelé přijeli v jiném složení; obrovského potlesku se dostalo především bubeníkovi Joshi Freesovi (Devo, Foo Fighters aj.), ale i benjamínkovi, basákovi Mattu McJunkinsovi.
Striktně offline
Ale nepředbíhejme. Včera, ve čtvrtek 2. července přesně v osm večer, rozehřála pražské publikum (samozřejmě plné expatů rozličné národnosti) předskokanka, francouzská punkerka Jehnny Beth, sympaticky nařachaná tvrďačka v rudých večerních šatech. Nebo to bylo negližé či kombiné? To nelze jednoznačně ověřit a je to dobře: nikdo z nás totiž nefotil. A Perfect Circle, stejně jako další kapely Maynarda Jamese Keenana Tool a Puscifer, během svých živých vystoupení striktně prosazuje politiku nulové tolerance vůči používání mobilních telefonů. Nahrávání nebo fotografování obvykle vede k okamžitému vyvedení z koncertu bezpečnostní službou bez nároku na vrácení vstupného. Mobilní telefony jsou typicky povoleny pouze během poslední skladby a věrní fans to dobře vědí.
Frontman Maynard James Keenan je přesvědčen, a mluví mi z duše, že neustálé natáčení ruší ostatní fanoušky a brání publiku v kvalitním a hlubokém hudebním prožitku. Kytarista Billy Howerdel přirovnal zákaz mobilů k etiketě v divadle nebo v kině: chce, aby si i malí lidé mého typu užili devadesáminutové vystoupení bez oslňujících obrazovek před sebou a vztyčených pazour mávajících přímo před vaším obličejem elektronickou placičkou.
Varováni jsme byli celkem třikrát a publikum v tričkách Tool, QOTSA, Eagls of Death Metal i Pineapple Thief (progrock!) bylo nesmírně disciplinované. Je ovšem pravda, že až nesmyslně přísný zákaz se vztahoval i na laptopy, které nesměly ani v batohu do šatny. Ostraha nebohé kancelářské krysy, které se leckdy přištrachaly v bílé košili rovnou z korporátu, posílala nekompromisně pryč s radou, aby své notebooky uložily třeba do skříněk či na ztráty a nálezy blízkého autobusového nádraží Florenc. Kdo tuhle štaci zná, nenechal by tam ani igelitku s včerejší svačinou. Nešťastníkům tudíž se službou úschovy vypomáhali kamarádi kamarádů bydlící v blízkém okolí Fora.
Sázka na jistotu
Během emocemi nabité, dramatické show Keenana a jeho kolegů zazněly nejznámější songy, tedy především singly z prvních dvou alb. The Package následovala Disillusioned a The Contrarian, The Doomed, Weak and Powerless, Rose, Orestes, Gravity a pak coververze Lennonovy mírové hymny Imagine. Tu APC zařadili na své třetí album eMOTIVe z roku 2004, které tvořil až na výjimku soubor coververzí protiválečných písní. Zvuk koncertu byl mimochodem nad očekávání dobrý.
Po desetiminutové přestávce, odpočítávané na pozadí jakýmisi digitálkami tvořenými kouřem, došlo i na 3 Libras a šestnáctitracková kolekce se uzavřela Judith, písní tklivou a zuřivou zároveň. Keenan ji věnoval své mámě, která skončila po infarktu na vozíku, a přesto si oproti jeho očekávání a veškeré racionalitě uchovala víru v boha.
Přídavky se nekonaly, publikum však bylo přesto nadšené. Charismatický Keenan byl jako vždy oslnivý, elegantní a dramatický v protisvětle. Před barevnými projekcemi, jimž dominoval kruhový znak kapely měnící se co do barvy i provedení s každou písní, publikum až do posledního hitu vidělo vlastně spíš jeho démonický nosferatovský stín než reálného člověka z masa a kostí. Uvidíme, jaká bude scéna v říjnu a listopadu, kdy se dvaašedesátiletý idol původem z Ohia slíbil do Evropy vrátit se svým tříčlenným projektem Puscifer.
