Legendární PSH vydávají nový track. „Překvapuje mě, že nás pořád objevují nové generace“ říká Vladimír518

I přesto, že neděle byla vydatná na kulturní akce – Iron Maiden zrovna hráli na Rock for people v Hradci Králové a Ewa Farna zpívala již druhý večer v Edenu – stejně se na novinku od Penerů strýčka homeboye přišlo podívat několik desítek lidí. Na premiéře se sešli fanoušci z různých generací a u stolů tak seděly malé děti s rodiči, natěšení teenageři i dlouholetí fanoušci, kteří PSH poslouchají od samých začátků. Uvolněná atmosféra, ale i napětí z toho, co za půl hodiny promítnou na velkém plátně byla cítit hned po prvním kroku do části parku, kde se akce odehrávala. O pár metrů vedle se sice pouštěl fotbal – hrálo Německo proti Curacau a fandilo se opravdu hlasitě – ale ti, co se přišli podívat na klip se zastínit nenechali.

„PSH poslouchám od základky“

„PSH poslouchám od 1. třídy, je to nestárnoucí klasika, vlastně si bez nich českou rapovou scénu nedokážu představit.“  Lucka, 29 let

„Jsou za mě základ českého rapu, poslouchám je od základky a nová písnička je dobrá.“ Eliška, 28 let

„Aktivně je poslouchám 6 let, můj oblíbenej track je Na cestě. Jsou pro mě taková spolehlivá jistota – ráda chodím na jejich koncerty několikrát do roka, protože vím, co dostanu a líbí se mi ten vibe, že si na nic nehrajou, vždycky si u toho odpočinu a je to prostě zábava. Bez nich by tu chyběl nějakej přirozenej projev, že ty písničky nemusí být všechny o tom, že mám všechny holky a všechny peníze – takovej ten americkej model hraního si na něco. Bez nich by chyběla prostě taková ta přirozená flow. Novej track je super a klip vypadal hezky a světově, ale pořád v jejich stylu. Dobře vystihli, že je to natáčený v zahraničí a prostřihy z Ameriky jsou poznat, takže dobrej balanc toho jejich a Ameriky – všechno do sebe sedlo jako prdel na hrnec.“ Anička, 34 let

„Já je poslouchám od alba Repertoár (2001), nejradši mám Já to říkal, Praha – taková klasika. Je to skupina, se kterou jsem vyrostl. Je velkou otázkou, jestli by bez nich česká rapová scéna vůbec vznikla.“ Jan, 39 let

„Na Penerech jsem vyrůstala – můj táta je miloval, takže u nás hráli furt. Znamenají pro mě strašně moc a myslím si, že bez nich by ta naše rapová scéna neměla ten správnej vibe a směr. Je to prostě něco jinýho, než naši noví rapeři – PSH jsou takový víc real.“ Alice, 20 let

Zavři oči a na chvíli zapomeň

Po krátkých proslovech (které bohužel chvílemi přerušoval hluk fotbalu) od kapely a kameramana pustili na velkém plátně 4 a půl minutový masterpiece. Někdo jinej pracuje s osobní identitou – když si člověk přijde jako někdo jiný a jaké by to asi bylo, kdyby ses musel zvednout a jet do jiného prostředí, nechat všechno za sebou. Zavři oči a na chvíli zapomeň, zapomeň kdo jsi a kde jsi a představ si – první line písničky a člověk má chuť opravdu oči zavřít a jenom vnímat hudbu, ale vizuál je tak dobře udělaný, že i když ho promítali podruhé, člověk se musel koukat, protože se od něj prostě nešlo odtrhnout. Klip vznikl při cestě, kdy rapeři projížděli Ameriku a Pavel Raev, který ho natáčel, režíroval i stříhal, skvěle zachytil jak atmosféru USA, tak myšlenky písničky. Pavel s PSH spolupracoval i na videoklipech k trackům jako jsou Co bude až nebude rap, Smíchov – Újezd nebo Planeta Praha od Vladimíra 518, Martina Svátka a Mika T.

„Kapela je pro mě klidný útočiště“

Kluci, gratuluji k novému tracku, je skvělej. Co jste chtěli, aby si lidé z písničky a klipu odnesli?

Mike Trafik: Tam není nějaká ambice na začátku, aby si ty lidi něco odnesli. My se snažíme ze sebe dostat nějakou společnou energii, což je samozřejmě po těch společnejch letech ne těžší, ale synchronizace našich životů je složitější. Takže to je ten goal pro nás – najít společnej jazyk a společnou synergii při výrobě – kdybych měl mluvit za sebe samozřejmě. Tím, jak kluci píšou text, tak je to na ještě trochu jiný vlně, ale já bych to za kapelu viděl takhle

Vladimír: Já to dělám tak, že si zapisuju nějaký věty, obrazy. Mám takovej textovej skicář by se dalo říct, kterej používám na psaní rapu nebo pro napsání jakýhokoli jinýho textovýho tvaru třeba do knížek nebo klidně na web. Anebo je používám, tyhle textový skicáře, i pro obrazy jo, že si prostě zapíšeš nějakej obraz. Jeden z těch obrazů, který jsem si před časem zapsal je „představ si, že jsi někdo jinej, že žiješ někde jinde“ a mám pocit, že to startuje nějakou imaginaci, která může zesílit nějakou empatii vůči lidem, který se tady třeba ocitnou z nějakejch důvodů. Nebo jsou pro nás poměrně typický setkání s českýma lidma, který žijou v jiných velkým městech někde na západě třeba, typickej je Londýn nebo New York, kde cejtim, že ty lidi tam jdou za tím snem a velice často je to semele, pak cejtim, že žijou v nějakejch malejch bytech na okraji města, znaj se s pár lidma kolem sebe a najednou začnou mít pocit absolutního odcizení. To samý sleduju tady, třeba lidi ze Slovenska, který se sem odstěhujou a najednou ten sen o tý Praze po půl roce, roce, dvou letech začne opadat a šednout a najednou se prostě cítíš odpojenej. A to nemluvím o lidech, který sem museli přijít z válečnejch zón nebo nemluvim o tom, jak se tady lidi tvářej na tyhle nově příchozí skupiny. Takže jsme se vlastně snažili nastavit nějakou empatickou linku, přemýšlet mimo svojí bublinu, mimo svojí hlavu.

Vy jste na scéně už od 90. let. Je česká rapová scéna tam, kde jste si ve svých začátcích představovali, že bude?

Mike Trafik: To nejde takhle brát, já jsem o tom určitě neměl vůbec žádný mínění nebo nějakou představu. Prostě se to vyvíjí, ta věc je nějakým způsobem živá. Nemám to v kategorii nesplňuje to moje parametry nebo splňuje to moje parametry.

Vladimír: Já jsem asi doufal, že to bude tak jak je to teď. Což znamená, že pokud jsem si vůbec představoval, že ta scéna přežije, čemuž jsem asi věřil, tak jsem doufal, že bude pestrá, a to mám pocit, že v současnosti je. Kdybych se na to podíval mimo tady ty běžný optiky typu to „už není to, co to bylo, teď se to dělá tak, že mně se to nelíbí anebo ty starý věci jsou mimo a baví mě jenom to nový“, když vyhlídnu tady z těch klišé, tak mám pocit, že každej posluchač si najde cokoliv chce od oldschool rapu, retro true school rapu, alternativního rapu, elektronik drum and bassovýho rapu, grimu, po úplný jako úlety, mainstream shity, pop, prostě je tady úplně všechno a to mám pocit, že je úspěch tý scény. Na druhou stranu je nutný to vnímat v kontextu. To je celosvětovej fenomén a tady jenom se odráží to, co se děje venku, takže bych si nepřipisoval žádný zásluhy lokální komunitě, jako některý lidi to maj odmakaný, ale ono se to děje vlastně samo, to je taková biologie.

Překvapuje vás, že vás pořád objevují nové generace?

Mike Trafik: Ano i ne. Tím, jak je ta kapela živá, a i díky našim sólo projektům jsme aktivní hudebníci a ty sólo projekty se stejně totálně protínaj s tou kapelou, tak je to vlastně do jistý míry logická věc, protože furt jsme aktivní a furt si děláme co chceme, jak před dvaceti lety co se týká tý muziky a v tom vidím tu životaschopnost a odezvu od lidí, který choděj na koncerty.

Vladimír: Hele mě osobně to překvapuje prostě když se na to podívám úplně realisticky. Mě by nenapadlo, že budem zajímat další a další generace. Samozřejmě člověk tak trošku doufá, že dělá něco, co není svázaný jenom s jednou dobou, protože mě vždycky zajímaly takovýhle kapely, totálně jsem poslouchal kapely, kde mi je úplně jedno, kdy ty desky natočili a furt mi prostě připadaj progresivní, zmíním třeba Black Sabbath, Kraftwerk nebo Pink Floyd, Davida Bowieho nebo OutKast, takhle můžu jmenovat dál a dál. Mám pocit, že ty desky jsou vytržený z času v tý svý kvalitě a univerzálnosti. Pustíš si je a funguje to a je ti úplně jedno, jestli je to z roku 87 nebo 98 nebo 2010, je ti to úplně jedno. Prostě je to fresh. A to, když vidím pod stageí normálně fronty mladejch lidí, který jedou ty text, tak si říkám my jsme asi udělali něco, co připomíná to, co já jsem měl vždycky rád a to, že to je univerzální.

Kdybyste měli jedním slovem vystihnout současný PSH, jaké by to bylo?

Mike Trafik: Já jsem vždycky zaskočenej takovýma otázkama na tělo. Já to nechám na tobě Láďo.

Vladimír: Pro mě je to prostě klidný útočiště – svět okolo může bouřit jakkoliv. Ale tenhle track to i dokazuje, že prostě máme svůj jazyk vizuální, hudební i textovej a už jsme strašně dlouho mimo nějaký představy co si o tom kdo myslí a prostě děláme to tak, jak máme pocit, že to máme dělat a myslím, že čas prověřil, že ta cesta je autentická a proto říkám, je to pro mě prostě nějakej klidnej přístav.

Co bude až nebude rap?

Nevím, ale naštěstí (a s obrovskou zásluhou a díky PSH) nemusí Češi žít ve světe bez kvalitního a autentického rapu.