Na stará kolena suroví. Jižanští rockeři Black Crowes rozdávají riffy s úsporností boxera od Jacka Londona
Deset řadových alb za čtyřicet let existence kapely je tak akorát – ale američtí Black Crowes se během té doby stíhali ještě rvát, rozpadat, dávat dohromady, koncertovat s Jimmym Pagem z Led Zeppelin, vydávat akustické verze svých písní… a zrát.
Skupina vedená bratry jako olej a voda, Chrisem a Richem Robinsonovými, přeplnila z čiré radosti a bujnosti mládí svá nepřekonatelná první dvě studiová alba tolika hity a nápady v duchu klasických Rolling Stones a Faces, že by to jiným vydalo na celou kariéru. Pak pánové na desetiletí zmizeli v zákrutách jamů jako od Grateful Dead, než se v pokročilém věku úspěšně vrátili s hudebním modelem postaveným na úspornosti. S předchozí deskou Happiness Bastards (2024) chytili čtvrtý dech, a tak jí – prý opět z čiré radosti – nadělili na své poměry relativně brzy dalšího sourozence.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
