Cenu literární kritiky 2026 získali Borkovec a Kauer. A umění se vinou ministerstva ocitá v akutním ohrožení
Cenu literární kritiky za rok 2025 získali Petr Borkovec za prózu Nějaká Cécile a jiné a Aleš Kauer za básnickou sbírku Lebka hoří neonovým snem. "Měli jsme nápadný výskyt autorů a autorek, kteří a které vyjadřovali vztek, naštvání, frustraci," konstatovala ve svém úvodním, tón celé akce udávajícím projevu spoluzakladatelka Cen literární kritiky Blanka Činátlová v pražském Centru současného umění DOX, kde byly ceny předány.
Sledovat a propagovat literární díla vydaná v příslušném roce a současně rozvíjet a podporovat myšlení o literatuře; takový je cíl Ceny literární kritiky, která včera, 25. března, po sedmé hodině večerní v pražském Centru současného umění DOX jmenovala své dva laureáty. Pro vítězné knihy hlasovala dvacetičlenná kolegia literárních kritiků pro prózu a poezii na základě nominací vybraných odbornými porotami. Ocenění je vyvrcholením osmi veřejných debat, které se konaly po celé republice od Českých Budějovic po Ostravu. Najdete je (zdarma) ve formě podcastu nebo videostreamu na webových stránkách CLK.
Druhý ročník, a už v ohrožení
Večerem provázel svými vkusnými, jiskřivými vystoupeními na lidovou notu smíšený pěvecký sbor Veselé chvíle, vzniknuvší před pěti lety na DAMU. V roli moderátora se publiku složenému převážně z literátů, nakladatelských redaktorů a kulturních publicistů představil tak jako loni novinář Petr Vizina. Doprovázela ho spoluzakladatelka Cen literární kritiky Blanka Činátlová, která konstatovala v současné tuzemské literární tvorbě jistý trend: "Měli jsme nápadný výskyt autorů a autorek, kteří a které vyjadřovali vztek, naštvání, frustraci." Tenze se podle ní přenesly ze světů fikčních a imaginárních i do světa tady a teď; musíme hájit něco, co je pro nás samozřejmé, totiž že kultura může existovat. Veškeré debaty o ní se omezují na to, kolik má a může mít kultura peněz: "Bavíme se o řezech do živé kultury, něčeho nespolehlivého, nesamozřejmého, co právě probíhá a co může vést i zcela slepými a irelevantními cestami," řekla v úderném úvodním projevu s tím, že hlavní smysl literárních časopisů a festivalů je, že poskytují platformu právě pro tuto nesamozřejmost, pro to, "zkoušet cesty, které nikam nevedou, pouštět se do věcí, které nejsou samozřejmé a o kterých s jistotou nevíme, jestli vůbec mají smysl, ale podstatné je mít tu platformu, abychom to dělali".
Jak organizátoři Ceny literární kritiky v čele s předsedkyní Blankou Činátlovou a spoluzakladatelem projektu doplňujícího tradiční oborové ceny Magnesia Litera Ondřejem Nezbedou z kulturního měsíčníku Host ("největší úderník" CLK, jak ho titulovala Blanka Činátlová) zdůrazňují v tiskové zprávě, druhý ročník Ceny literární kritiky vrcholí v kritické situaci rozpočtového provizoria. Komise Ministerstva kultury pro literární periodika a akce na konci února obdržela informaci, že se chystá snížení prostředků o 40 % oproti předchozímu roku. Za těchto okolností komise vyhlásila, že peníze odmítá rozdělovat.
Oněch 40 % v absolutních číslech odpovídá zhruba 10–12 milionům korun. Z celkového rozpočtu Ministerstva kultury ve výši 18,8 miliardy je to zhruba 0,05 %. Zatímco z této perspektivy se snížení jeví jako marginální, pro celoroční a produkčně náročné akce typu Cena literární kritiky by bylo v podstatě likvidační. Rostoucí zájem posluchačů a návštěvníků veřejných diskusí i ceremoniálu přitom svědčí o tom, že se CLK podařilo etablovat na literární scéně, říká tisková zpráva s tím, že široká čtenářská obec projevuje o tento literární projekt nadšený zájem. Pokud však prostředky pro literární periodika a akce budou sníženy o tak drastickou částku, jak bylo avizováno, hrozí, že v dalších letech nebude CLK moci pokračovat.
Rozzářené děkovačky jsou totálně v prachu
Cenu literární kritiky 2026 získali Petr Borkovec za prózu Nějaká Cécile a jiné (vyd. Fra) a Aleš Kauer za básnickou sbírku Lebka hoří neonovým snem(vyd. Adolescent). Pro vítězné knihy hlasovala dvacetičlenná kolegia literárních kritiků pro prózu a poezii na základě nominací vybraných odbornými porotami, jejichž členové a členky předstoupili před bezmála plný sál Centra DOX s vynikajícími, kultivovanými a zároveň zhusta vtipně formulovanými argumenty pro svou volbu.
Zdůvodnění své volby porotci neformulují společně a obecně, ale prostřednictvím jednotlivých literárních kritik zpřístupněných na webu www.cenaliterarnikritiky.cz. Tak například porotce Kryštof Eder, literární recenzent a dlouholetý spolupracovník týdeníku Reflex, ocenil, že „Petr Borkovec převrací naruby klasickou představu o próze, pro niž je zásadní příběh; to podstatné se u něj děje naopak v jazyce, popisu prostředí“. Rozhovor Kryštofa Edera s laureátem jsme otiskli v Reflexu č. 45/2025. Porotce Jan M. Heller dodává, že „afekt, roztržitost i vědomá mystifikace a nepravda – to všechno k Borkovcovu vypravěči neoddělitelně patří. Pozorování pro něj není stabilní pozice, je to stav vnitřního existenciálního napětí, kdy pozorující není garantem významu pozorovaného: je jeho rozrušitelem, možná dokonce vyzyvatelem. Ironie, s níž autor takřka každý obraz současně nechává vyznít jako své vlastní popření, je jemná a neokázalá, nicméně všudypřítomná.“
"Přijetí literární ceny a nadšení z toho je v březnu 2026 částečně divné, jako by v půli zaražené," zmínil Petr Borkovec ve svém proslovu. „Rozzářené děkovačky jsou totálně v prachu, a pokud nejsou, působí na mě jako z televize v devatenáctém století, kdyby něco takového bylo možné,“ uvedl na pódiu Borkovec, který měl místo poděkování „náladu zmínit tolik drásajících věcí“, že nevěděl, čím začít. Mluvil o nejistotě, neústupnosti, zdrženlivosti a srdečnosti jako „kombinaci, kterou teď potřebujeme". Onen mix podle něj může působit jako slabost, ale je momentálně potřebný, snad v rámci jakési kulturní a společenské sebeobrany. „Ať nám ani uprostřed velkých změn a válek múzy nešeptají trapné umění, mají k tomu bohužel sklony. A mysleme na to, že když Vergilius vedl nějaký soudní spor, vůbec se neuměl obhájit a prý mluvil jako pětileté dítě, ale Zpěvy rolnické jsou Zpěvy rolnické.“
Kniha-protest, kniha-pochodeň
U sbírky Aleše Kauera, již jsme alespoň krátce představili čtenářům Reflexu č. 8/2026 prostřednictvím pravidelné rubriky Báseň týdne, porotkyně Jitka Bret Srbová vyzdvihuje, jak básník „burcuje ke změně postoje k velkým krizím současného světa: k válkám, k politické prázdnotě, k digitálnímu cynismu či následkům globálního patriarchátu. O utrpení obětí píše Kauer veden soucitem, o válce sužován pochybnostmi, zda jazyk poezie má k tomu právo – výsledkem je osobní manifest, kniha-protest, kniha-pochodeň. Vzdor proti veřejnému světu, který nenabízí smysl a často ani naději.“
Básnířku Jitku Bret Srbovou doplňuje porotce Jakub Vaněk: „Estetika temnoty na steroidech, póza síly a vzteku, která definuje agresivní podobu současné maskulinity, v Kauerově sbírce ustupuje odlišnému pojetí mužství, pro které se hněv stává silou transformace, nikoli destrukce.“
Stručný a uměřený Aleš Kauer připustil na ceremoniálu v DOX lehkou nervozitu: "V nakladatelství většinou vystupujeme ve sklepě pro pět, maximálně deset lidí, takže jsem trochu nesvůj.“ Po poděkování spolupracovníkům a blízkým uvedl, že je vděčný za to, že CLK existuje: „Je strašně důležité, že tato cena vznikla, že funguje, a doufám, že bude fungovat dál.“
Kauerově knížce sekundovaly Birán Kláry Goldstein, vydaný též Kauerovým nakladatelstvím Adolescent, a sbírka Marie Iljašenko Zvířata přicházejí do měst (vyd. Host). Ani jedna se sbírek nefigurovala v širším seznamu devíti básnických knih nominovaných na protiváhu LCK Magnesii Literu, jež bude vyhlášena 18. dubna. Ve finální trojici prozaických děl nominovaných na Literu naopak zůstává Mariborská hypnóza Dory Kaprálové. "Jazykový buldozer" Josefa Pánka, jak se o třetí nominované próze, Portrétu vědce v postiandustriální společnosti, vyjádřil na pódiu Kryštof Eder, je "psaní plné vzteku, naštvání a frustrace, zároveň velmi vtipné, otevírající obzory". V Liteře na rozdíl od Borkovcovy knížky nebyla druhá kniha úspěšného autora a vědce ani v longlistu.
Petr Borkovec a Aleš Kauer získali finanční odměnu 50 tisíc korun, možnost rezidenčního pobytu v Mikulově a signovaný print obrazu výtvarníka Petra Síse, konkrétně obraz Flying Man, tribute to Vaclav Havel z roku 2014.
Držme se, tužme se a podporujme se
Cenu literární kritiky udělil loni i letos stejnojmenný spolek sdružující literární časopisy A2, Host, Souvislosti, Revue Prostor a Tvar. Tyto literární časopisy poskytují organizační zázemí, financování pomáhají zajišťovat kromě MK i další partneři.
Laureátkou prvního ročníku Ceny literární kritiky za rok 2024 v kategorii próza se stala Emma Kausc a v kategorii poezie Iryna Zahladko. Obě literátky seděly v publiku a tleskaly vítězům. Obecně se při této akci stejně jako loni zdá být česká literární obec vzácně stmelená; kdo by čekal, že queer autorstvo sdružené kolem vítěze poetické části soutěže Aleše Kauera bude stát v houfu hostí mimo, mýlil by se.
"Držme se, tužme se a podporujme se v prostoru kultury a literatury, nebuďme frustrovaní, buďme naštvaní," inspirovala přítomné hosty v závěrečném poslání literární kritička Činátlová, jedna z duchovních rodičů Ceny literární kritiky. Ta bude, doufejme, podpořena a s nadšením sledována i v příštím, třetím ročníku.
