Básník, prozaik a překladatel Petr Borkovec: Když světu začnu diktovat, špatně se mi píše

Každý první večer na Tabooku dlouhé roky vystupoval spisovatel a rabín Karol Sidon. Ten už nejezdí, zato vy jste se stal pravidelným hostem. Co vás do Tábora zas a znovu přivádí?

Dlouho znám a mám srdečně rád organizátory festivalu, Terezu a Juraje Horváthovy z nakladatelství Baobab. Paní Tereza se na mě už před lety obrátila s žádostí o spolupráci jak dramaturgickou, tak autorskou. Na některých ročnících Tabooku jsem především moderoval, občas se podílel na výběru hostů, od začátku jsem míval vlastní čtení. Vždycky se mi na Tabooku líbila zřetelná dramaturgická stopa, silná a nápaditá. Autorská čtení a další program jsou pečlivě vybírané, nakladatelé si nemohou dělat, co si zamanou, díky čemuž je úroveň jednotlivých akcí vyrovnaná, stěží tady narazíte na slabá místa a divné lidi, co se také motají kolem knih. Oceňuju, jak se literární události propojují s městem, s místními. Působí to až idylicky a je za tím, myslím, hodně práce. Navíc jsem se narodil nedaleko odsud, v Louňovicích pod Blaníkem, a výlet do Tábora s matkou, strýcem a babičkou býval důležitým bodem mých prázdnin. Hrozné, ponuré město s pitomým muzeem a točenou míchanou zmrzlinou! Vanilka, ­jahoda a Jan Žižka z Trocnova. Takže mám k Táboru takový ­hutný vztah.

Před čtyřmi lety si dal Tabook na dva roky pauzu, nyní jsme na druhém ročníku „obnoveného“ festivalu. Před dvěma roky také skončila kavárna Fra, kde jste pravidelně uváděl autorská čtení a spoluvytvářel důležitý prostor pro literární, především básnickou, komunitu. Myslíte si, že po kavárně Fra zůstala v české literatuře nějaká díra?

Předně si myslím, že bych tohle neměl posuzovat já. Už jsem taky několikrát řekl, že uzavření kavárny Fra mě příliš nemrzí. Strávil jsem tam sedmnáct, poměrně intenzívních let s poměrně intenzívními kolegy i návštěvníky; kavárna – pokud jde o program – skončila v nejlepším. Jisté je, že jakmile něco takového jako Fra zmizí, něco jiného se objeví. Nemusí to být kavárna. Když jsem s Fra začínal, domníval jsem se, že polemiky, tříbení poetik a obecně literární dění se odehrávají kolem časopisů, ale později jsem si uvědomil, že už to tak není. Takže i kdyby mělo jít o jiný prostor – a třeba to bude prostor virtuální nebo takový, který si vůbec nedovedu představit –, nebojím se ani trochu, že by kavárna Fra zůstala nenahrazena.

Kavárna Fra skončila, ale ve stejno­jmenném nakladatelství nedávno vyšla vaše nová kniha Nějaká Cécile a jiné. Mohlo by se zdát, že bude navazovat na dvojici knih Petříček Sellier & Petříček Bellot a Sebrat klacek z let 2019 a 2021, za tu druhou jste byl nominován na Magnesii Literu. Opět se jedná o soubor krátkých próz, z nichž některé byly už dříve publikovány tiskem, často pod označením sloupky či fejetony. Když jsem však knihu začal číst, dost mě překvapila, protože nové prózy jsou o poznání temnější než ty obsažené v předchozích dvou svazcích. Jednalo se o záměr? Nechtěl jste se opakovat?