To nejlepší z loňské sklizně české literatury? Dle tuzemské kritiky díla dvou originálních mladých žen
Kristina Hamplová, Miroslav Hlaučo, Emma Kausc. Lenka Chýle, Yveta Shanfeldová, Iryna Zahladko. První čtyři jmenovaní z šestice nominovaných v prvním ročníku Ceny literární kritiky ve své kategorii debutují. Včera se oficiálně rozhodlo: nádherná plátna Krištofa Kintery, padesátitisícové odměny a věčnou slávu si odnesly Emma Kausc za svůj román Narušení děje a (posledních pár let česky píšící) básnířka Iryna Zahladko za sbírku Jak se líčit v nemoci.
Tři nominované básnířky zná čtenář Reflexu z naší pravidelné rubriky Báseň týdne. O dosud poslední knížce Iryny Zahladko (* 1986), vystudované teoretické fyzičky, která pracuje jako programátorka, s názvem Jak se líčit v nemoci (vydalo ji ostravské – a zjevně tak trochu twinpeakské – nakladatelství Bílý Vigvam) jsme psali: „Je znepokojující. Rušivá. Připomíná hrůzu války na Ukrajině a děs rakoviny (silně se střetnou třeba v básni Čekárna míru); ani jedno si člověk nezaslouží, a přesto to přišlo. Pacientčin deník začíná dva měsíce před invazí nepřátel do její vlasti a kromě nálože niterných emocí obsahuje výrazy enormně nepoetické a ve zvláštních kolokacích – probandka, zrelaxovaná, pedantská, samozřejmě ,línáʻ a nadužívaná předložka skrz, angličtina, ukrajinština, ,kolaborace s autorstvemʻ… Typograficky i výtvarně výrazná knížečka nenechá nikoho chladným.“
Románovou prvotinu pseudonymní, donedávna v Londýně žijící, studující a pracující Emmy Kausc, nakladatelstvím Host vydané Narušení děje, ve vánočním dvojčísle Reflex označil, ve shodě s velmi příznivými recenzemi včetně té z pera našeho pravidelného přispěvatele (a benjamínka pětičlenné poroty pro prózu CLK) Kryštofa Edera, za „českou prózu roku. Protagonistkou této zcela suverénně napsané, ambiciózní, komplikované a v tuzemském prostředí cizorodé autofikce (jak jinak) je třiatřicetiletá Emma, Češka žijící v Británii, která řeší vztah se zemřelou matkou a vzpomíná na svou zmizelou přítelkyni fotografku. Nejprve si však vyslechneme příběh Krtka, Williama ,Mole Manaʻ Lyttla, který v sedmdesátých letech v Londýně hloubil pod vlastním domem spletité tunely, a pak s Emmou cestujeme prostorem, časem, ale především nitrem.“
Nepřekvapivé triumfy
Když byly včera, ve středu 12. března 2025, ve zcela plném auditoriu holešovickém Centru současného umění DOX slavnostně vyhlášeny vítězky prvního ročníku Ceny literární kritiky, nikdo myslím nebyl nikterak zaskočen. Tedy kromě anglistky, literární kritičky a členky širšího kolegia Aleny Dvořákové, která vítěznou prózu v revui Souvislosti před dvěma týdny rozebrala na atomy a naprosto ztrhala. Jak na pódiu sebevědomě uvedla oceněná básnířka Iryna Zahladko, ona sama není svým vítězstvím překvapena, ovšem žádná z nominovaných sbírek jí nepřipadá lepší než dvě zbylé a zvítězit podle ní mohla kterákoli z velmi různorodé trojice knížek.
Během hodinového zábavného, a přitom důstojného, přátelského, vřelého ceremoniálu s podařenými performacemi multitalentovaného Ondřeje Macla (Ortenovou cenou ověnčený básník, editor, herec, mistr ČR ve slam poetry atd. atd.) doprovázeného všestranným muzikantem Markem Doubravou (kapela Hmm... tohoto ex-Tatáče je jednoduše výtečná) se CLK etablovaly a nadále budou tvořit pandán k Magnesii Liteře. Představitelé „konkurenční“ soutěže Pavel Mandys a Tereza Rychnovská byli na vyhlašování CLK kolegiálně přítomni; vždyť je smyslem a posláním obou těchto soutěží tatáž věc. Stejně jako vedle Českého lva, jejž udílejí filmoví profesionálové, existují od roku 2011 Ceny české filmové kritiky. A věru nejsou na světě proto, aby si filmoví recenzenti a publicisté měli s čím hrát. Výsledky obou ocenění se často shodují, ale leckdy kritici zvolí přece jen náročnější dílo, upozorní na výjimečný nemainstreamový počin.
Jak to tedy funguje?
Cena literární kritiky je ocenění udělované stejnojmenným spolkem, sdružujícím literární časopisy A2, Host, Souvislosti, Prostor a Tvar. Udílí je kolegium zhruba padesáti kritiků a kritiček. Během prvního ročníku dokázala cena představovaná mj. renomovanými literárními kritiky Blankou Činátlovou a Ondřejem Nezbedou zajistit své financování a najít partnery. V loňském roce její představitelé, zejména členové obou odborných porot, uspořádali čtyři literárněkritické debaty, které se konaly v Táboře, Praze, Olomouci a Pardubicích, a dvě pražské nominační debaty, jež se ohlížely za celým ročníkem. Jejich záznamy jsou k dispozici na podcastových platformách, záznam slavnostního ceremoniálu pak najdete na webu ČTart.
Na základě zmíněných debat dospěly poroty k nominovaným titulům, z nichž pak rozšířená kolegia Ceny literární kritiky vybírala vítěze či vítězku. Ty letošní, Emmu Kausc a Irynu Zahladko, kromě finanční odměny padesát tisíc korun a obrazů od výtvarníka Krištofa Kintery čeká i možnost měsíčního stipendijního pobytu v Mikulově a roční vstupné do Centra současného umění DOX.
Cílem Ceny literární kritiky je sledovat a propagovat literární díla vydaná v příslušném roce a zároveň rozvíjet a podporovat myšlení o literatuře; klást otázky a hledat, byť i polemicky, nesnadné odpovědi. Níže proto najdete úryvky z kritik vítězných titulů, které napsali porotci/porotkyně CLK. Celé texty si můžete přečíst na webu cenaliterarnikritiky.cz.
Emma Kausc: Narušení děje (Host)
Třiatřicetiletá Emma žije v Londýně, je dítětem českých emigrantů, bez kořenů a lehce ztracená, ale zároveň svou ztracenost nijak hluboce, explicitně neprožívá — spíše ji tušíme právě z toho, jak pátrá po příběhu (nebo příbězích). Autorka dlouho postuluje, konstruuje svůj fikční svět, předkládá náčrty postav a jejich osudů, připravuje čtenáři často nesouvisející mozaiku osudů, je fragmentární, pohybuje se ve skocích, noří se do dílčích vzpomínek. Její literární konstrukce je jaksi klipovitá, odkazuje k medialitě současného světa. Přináší sérii krátkých vhledů, mluvících obrazů, autoreferenčního psaní. Od prvních oddílů úvodní kapitoly je patrná její důvěra v recipienta, v jeho ochotu či schopnost nechat se vést jejím asociativním proudem.
(Marta Ljubková)
Přes veškerou kompoziční a komunikační složitost je zřejmé, že to autorka vypravěčsky drží pevně v rukou a že je hluboce poučena literární teorií a světovou literaturou, včetně současné feministicky orientované prózy, hledající nové způsoby výpovědi o otázkách traumatu, identity, tělesnosti apod.
(Jan M. Heller)
V kontextu zavedených jistot a ojedinělých pokusů vykročit z komfortní zóny vlastní poetiky se ukazuje důležitost autorek, jako je Emma Kausc. Spisovatelka ve své prozaické prvotině nevybočuje pouze z vnějších rámců, ale i z konvencí vyprávění. Narušení děje zcela opouští tradiční formy vztahových příběhů a soustředí se na fragmentaci identity a pokusy o opětovné skládání příběhů.
(Olga Pavlova)
Iryna Zahladko: Jak se líčit v nemoci (Bílý Vigvam)
Báseň, komentář k básni, úryvek z deníku. Ve sbírce sledujeme chronologický sled textů různého druhu, které se nepravidelně střídají a prolínají.
Zahladko do této knihy investovala svůj život, svoje zoufalství z války v rodné zemi, hněv z války i z lhostejnosti k válce, fyzickou slabost i úzkost ze smrti. Neznamená to, že se vzdala básnické persony. Je to ale kniha centrovaná kolem vlastního prožitku v mimořádně náročném období plném špatných zpráv. Na to a také na velkou, tělesně naléhavou intimitu knihy je třeba přistoupit, jinak nemá smysl se pouštět do četby.
Není tu nic krásného, o čem by se dalo krasobásnit. Tato poezie je otevřená rána — která si přeje vzít čtenáře a čtenářky s sebou, zakrvácet i je. Nemoc je podobně jako válka tělesná, rozkladná a devastující.
(Jitka Bret Srbová)
Psaní mezní situace, která proměňuje tělo stejně, jako překresluje povrch Země; bolestná podoba provázanosti člověka se světem. Myslím, že je to mimo jiné kniha o prostupnosti; prostupují se také řeči: významy, podobnosti a ozvuky slov. Přemýšlím, že oholenost (nahota), o které autorka mluví v souvislosti s tělem, mi pomáhá nějak pochopit účinek jejích slov: zranitelná a silná zároveň, odvážná…
(Jakub Vaněk)
