Důkaz viny: Jak by vypadala spravedlnost, kdyby o vině či nevině člověka rozhodoval algoritmus?
Co by se stalo, kdyby o vině či nevině člověka nerozhodoval soudce, porota ani obhájce, ale algoritmus? Americký sci-fi thriller Důkaz viny (Mercy), který se v českých kinech představil 22. ledna, přenáší tuto otázku do velmi blízké budoucnosti – a činí z ní napínavou, časově sevřenou hru o život.
Film režiséra Timura Bekmambetova se odehrává v roce 2029, kdy je justiční systém zahlcen násilnou kriminalitou a město Los Angeles dává zelenou experimentu jménem MERCY. Umělá inteligence zde vystupuje jako soudce, porota i kat v jednom. Pokud systém na základě dostupných dat vyhodnotí obžalovaného jako viníka s pravděpodobností vyšší než 90 %, má dotyčný omezený čas na to, aby prokázal svou nevinu – jinak je trest vykonán.
Právě v této situaci se ocitá detektiv Chris Raven v podání Chrise Pratta. Je obviněn z vraždy své manželky a má přesně 90 minut na to, aby pomocí digitálních stop, kamerových záznamů a archivů z takzvaného „městského cloudu“ dokázal svou nevinu – dřív, než algoritmus rozhodne.
Na druhé straně zákona
Pro Chrise Pratta je Důkaz viny výrazným posunem od rolí, na které jsou diváci v jeho případě zvyklí. „Vždycky jsem si přál zahrát si detektiva. Navíc můj bratr je policista a u filmu mi pomáhal jako technický poradce, takže to mělo i osobní přesah,“ říká herec známý například rolemi ve Strážcích galaxie a Jurském parku v rozhovoru k novému filmu. Scénář ho zaujal i tím, jak pracuje s obrazem Los Angeles jako města na hraně dystopie a s velmi reálnou představou využití AI v justici. „Přečetl jsem si scénář a bylo to poměrně rychlé ano,“ dodává.
Postava Ravena je přitom o to silnější, že systém MERCY v minulosti podporoval jako odpověď na selhávající justici. Nyní sedí připoutaný v takzvaném „Mercy Chair“ a sleduje, jak algoritmus rozkládá jeho vlastní život na jednotlivé digitální stopy. „MERCY je zároveň soudcem, porotou i vykonavatelem trestu. Jde o soud řízený umělou inteligencí, oproštěný od lidských předsudků i politických vlivů, který se drží výhradně faktů a vylučuje jakoukoli možnost lidské chyby,“ popisuje Pratt logiku světa filmu.
Soudní drama v reálném čase
Ačkoli se film na první pohled odehrává převážně v jednom prostoru, jeho struktura je výrazně dynamičtější. Děj se rozvíjí v reálném čase a prolíná se s desítkami záznamů a obrazovek, které odhalují fragmenty Ravenova života.
„Může to působit jako tříaktová divadelní hra – devadesát minut soudu v jednom kuse. Ale zároveň vidíme akční sekvence, vzpomínky, důkazy, celé střípky jeho minulosti,“ vysvětluje Pratt. Natáčení tomu odpovídalo: dlouhé záběry bez střihu, někdy i čtyřicet nebo padesát minut dialogu v kuse, vyžadovaly extrémní soustředění a přesné tempo. „Mnohdy jsem musel reagovat na několik podnětů naráz, které však byly přidány až v postprodukci. Byl to technický tanec, kde bylo třeba vědět, kdy zpomalit a kdy naopak zrychlit, aby vzniklo napětí.“
Lidský osud v rukou robota
Klíčovým protihráčem Ravena je soudkyně Maddox – umělá inteligence, kterou ztvárňuje neméně známá Rebecca Ferguson. V rámci systému MERCY vystupuje jako hlas algoritmické spravedlnosti a rozhoduje výhradně na základě shromážděných dat. Její přítomnost na obrazovkách soudní síně rámuje celý proces. Chris Pratt v rozhovoru zdůrazňuje, že velká část filmu je vystavěna právě na průběhu tohoto digitálního soudu a na tom, jak se před Maddox postupně odkrývají jednotlivé důkazy. Divák sleduje proces i z jejího pohledu a v reálném čase, bez klasických střihových zkratek, s důrazem na samotný mechanismus rozhodování.
Tvůrci filmu vycházeli z konkrétních debat a experimentů, které se v oblasti justice a umělé inteligence objevují už dnes. Scenárista Marco van Belle popisuje, že při rešerších narazil na úvahy o zapojení AI do soudních procesů i na zprávy o vývoji digitálního soudce v Estonsku, určeného k rozhodování v civilních sporech. Právě tehdy si podle svých slov uvědomil, že nejde o vzdálenou fikci, ale o technologie, které jsou aktivně vyvíjeny s cílem reálného nasazení.
„Opravdu doufám, že lidé film uvidí v kině a nechají se vtáhnout do světa, který byl přímo vytvořen pro velké plátno. Je to ryzí jízda a návrat k thrillerům staré školy,“ říká Chris Pratt. Film Důkaz viny vstoupil do českých kin 22. ledna 2026 a sází na intenzivní kinozážitek, který diváka nepustí od první minuty až do verdiktu.
