Zpěvačka Vaverková: Čeština může zaujmout. Jako něco, co má vlastní zvuk a identitu

Kde máte Anděla?

Na poličce u nás ve studiu v Berlíně.

Když tam za vámi přijdou kolegové nebo přátelé, ptají se, co to je za sošku?

Občas ano. Ale chodí k nám nahrávat i čeští umělci a kapely a ti ji přirozeně znají. Anděla si zpravidla potěžkají – reagují všichni stejně, říkají, že je podstatně těžší, než si mysleli.

Kdo k vám chodí nahrávat?

Umělci podobných stylů, kterým se sama věnuji – indie rock, indie pop, elektro. Z českých kapel u nás byli například Bloome, Republic of Two nebo Yasha 96, vlastním jménem Jáchym Kovář, se kterým připravujeme jeden společný projekt. A taky Ben Cristovao, s nímž jsme u nás napsali a nahráli společný song na jeho album Spektrum (2024). Naposledy se ve studiu na kafe stavila Tereza Lavičková z Teepee, takže především jde o lokální kapely a kamarády nebo Čechy, kteří žijí v Berlíně.

Když Anděla vezme do ruky Berlíňan a vy mu vysvětlíte, co to je za cenu, pocítí k vám úctu?

Docela ano, dá se říct, že Anděla všichni ceněj. Ale abych se přiznala, mně nejde o to, abych lidem ukazovala sošku a oni mě za ni uctívali. To nepotřebuju. O to mi nejde.

O co vám jde?

Dělat umění.

Co pro vás umění znamená?

Představuje pro mě způsob, jak sdělovat své vnímání světa. V době, kdy vznikala moje nová deska s názvem Krása, jsem se snažila vyjádřit, jak různorodě lze krásu v dnešním světě chápat. Krása pro mě byla jakýmsi východiskem – pokusem o zachycení současného pocitu, že se krása může skrývat i tam, kde ji běžně nehledáme. Také se zamýšlím nad tím, zda se dá vnímat i v hnusných věcech.