Never more jihokorejským filmům a seriálům, kvůli kterým tamní obyvatelé působí jako naprostí pošahanci

Kateřina Kadlecová: Zase ti JIHOKOREJCI! Jak je jen možné, že se v každém filmu i seriálu prezentují jako naprostí pošahanci? Nový seriál Spoušť (Netflix ho anotuje legračním souslovím „násilí, děsivé obrázky“) národní diagnózou dokonce začíná: ještě běží úvodní titulky a televizní zprávy už oznamují vlnu násilí a politikovu sebevraždu, nahoře běhají nápisy jako „intermitentní explozívní porucha“ nebo „samodiagnóza deprese“. Protagonista sní o tom, že vystřílí svou třídu, a nadřízení tu podřízené trestají taháním za uši. To ve filmu Ode zdi ke zdi (opět Netflix) se všichni zdvořile klaní jeden druhému, načež se chovají jako nevyzpytatelní šílenci a v závěru se umlátí kladivem... Nepotřebovala by Jižní Korea kulturní diplomacii, která by její kinematografii nasměrovala tak, aby nebyla zbytku světa k smíchu? Ano, čerstvá nositelka Nobelovy ceny, Jihokorejka Han Kang, taky píše střelené knihy, ale lepší být švihlá veganka nebo masový vrah než pohlavkující se parta psychoušů.

Vojtěch Rynda: Tohle není žádná novinka, ale dlouhodobý hejt: irituje mě seriál SPONGEBOB V KALHOTÁCH. Je hystericky uječený, agresívní a všichni si v něm ubližují navzájem. Na postavách v čele s tou titulní se neustále páchá brutální násilí a má to být jako že vtipné. Nemám nic proti úchylným animákům, miluju třeba devadesátkovou legendu Ren a Stimpy, ale tady „SpándžBob“ ve mně vzbuzuje - no, myšlenky na brutální násilí.

Marek Gregor: Dobrá zpráva se nese ze středočeských Všetic, kde si premiérově - po vyhazovu OTY KLEMPÍŘE - zahráli J.A.R. „Jarům“ to podle všeho i bez marketéra původně z Moravského Písku šlape. A Otík, ze spisů StB známý jako Olda, se může soustředit na své nové poslání s Motoristy, kterým je, jak se minulý týden nechal všude opakovaně slyšet, „překročení pětiprocentního limitu a příští učinkování v Parlamentu“. Řachandy u toho ještě bude, ale věřit mu už nebude nikdy nikdo nic.