Od pondělí má Praha dvě místa s identickým názvem – Mucha Museum
První Mucha Museum v Kaunickém paláci v Panské ulici založil v roce 1998 švýcarský podnikatel a developer Sebastian Pawlowski. Druhé Mucha Museum ve zrekonstruovaném Paláci Savarin v ulici Na Příkopě v pondělí otevřela Nadace Mucha, kterou v devadesátých letech založila jedna ze dvou dědických větví po Jiřím Muchovi, synovi a jediném dědici Alfonse Muchy.
Vraťme se o rok zpět, kdy Nadace Mucha přišla s tím, že po Pawlowském, kterému do té doby zapůjčovala práce Alfonse Muchy, chce, aby své muzeum po 26 letech uzavřel nebo jej přejmenoval, k čemuž se zástupkyně Nadace paní Simona Kordová před několika dny vyjádřila: „Provozovatel výstavního prostoru v Panské ulici měl na základě smlouvy v minulosti právo užívat tento název, který je chráněn hned několika ochrannými známkami. Tato smlouva však byla už v květnu 2024 pro závažná porušení na jeho straně ukončena, a práva tak zanikla. Nyní již tedy nemá právo svůj výstavní prostor takto označovat.“
K tomu Pawlowski říká: „Tehdy se objevil právník Nadace Mucha, že chce okamžitě vrátit umělecká díla a muchovské artefakty a že s okamžitou platností musím zrušit Mucha Museum, že si značku nechali zaregistrovat v roce 2008. Přitom já jsem předpokládal, že po letech, kdy jsem jim na zápůjčném zaplatil přibližně 160 milionů korun, někdo od Omond Muchů přijde a řekne: Sebastiane, chceme udělat velké muzeum. A třeba mi nabídne, že u mě nechají kresby, a dotáže se, zda souhlasím, či ne. Ale podobnou diskusi jsme nikdy nevedli. Až mi došlo, že oni asi nechtěli, aby moje, to opravdu první Muchovo muzeum v Praze i na světě přežilo. Na to jsem reagoval tak, že jsem podal podnět na zrušení ochranných známek, protože oni název Mucha Museum na rozdíl ode mne nikdy nepoužívali. A žádná smlouva s Nadací Mucha o názvu muzea neexistuje ani neexistovala. Z mého pohledu se nyní jen snaží parazitovat na mnou vytvořeném funkčním konceptu, jenž existuje více než 26 let.“ Mimochodem, Nadace Mucha rozporovala i Pawlowského vlastnictví domény mucha.cz a se svými námitkami neuspěla, protože zakladatel prvního Mucha Musea zmíněnou doménu používá již od roku 1997.
Ve hře je i vlastnictví Slovanské epopeje, respektive zrušení dohody o nikdy nepodepsané smlouvě zavazující Prahu instalovat Muchovu Epopej v Paláci Savarin s výhledem kolem roku 2030 jako urovnání vlastnických nároků k Epopeji, nárokovaných Johnem Omondem Muchou. To soudně rozporuje druhá Muchovská dědička Jarmila Mucha Plocková s tím, že podzemí Savarinu nepovažuje za důstojné k dlouhodobému umístění Slovanské epopeje. Aby toho nebylo málo, bude Mucha Plocková příští týden u soudu hájit své právo používat obchodní značku Mucha, které jí Nadace Mucha odepírá. Příští týden se rovněž schází Rada hlavního města, jež zřejmě bude mít na pořadu jednání i odstoupení od dohody o umístění Epopeje v Paláci Savarin.
V současné chvíli není vůbec jisté, jak a za jakých podmínek bude Mucha Museum v Paláci Savarin nadále otevřeno, protože na dotaz na Prahu 1, zda jsou prostory zkolaudovány a v jakém režimu tedy muzeum funguje, odepsala v pondělí zástupkyně Obecního úřadu Karolína Šnejdarová: „V současné době stále probíhají procesní kroky, které zatím nejsou uzavřeny. Vzhledem ke komplexnosti celého řízení a k určitému konkurenčnímu napětí, které se kolem této záležitosti objevuje, se Městská část Praha 1 rozhodla k aktuálnímu stavu věci nevyjadřovat.“
Zatím tedy máme otevřena dvě Mucha Musea vzdálená od sebe vzdušnou čarou přibližně sto metrů. V tom původním je mimo jiné vystavena i Sbírka muchovských plakátů, kterou původně dával dohromady Ivan Lendl s Jiřím Muchou. To druhé, rozlohou menší a s menším množstvím originálních artefaktů, působí honosněji, vždyť jeho interiéry navrhla Eva Jiřičná.
Celou širokou kauzu plnou mnoha sporů o Slovanskou epopej, dědictví, užívání jména Mucha a nyní i názvu Mucha Museum alespoň částečně do historického kontextu zasazuje šestistránkový materiál Válka o Muchu, který vychází v novém Reflexu.
