Never more „ficomostem“ o tom, že slovenská kulturní scéna je řízená ze zahraničí, když má prostě svůj názor
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová obviňuje tamní herce, že je jejich odpor proti současné slovenské vládě organizovaný ze zahraničí. Jasně, štvavé vysílačky a tak dál, něco z tohohle století tam nemáte? Nepochlapili se ani v londýnské Národní portrétní galerii, kde pěstují nepotismus, a na českých televizích, kde nechali nové seriály vykročit levou nohou.
Marek Gregor: „Postaví se na pódium ND a měsíce obtěžují diváky svými výlevy. Vlastně ne svými, ale těmi, které jim píší aktivisté z nevládních organizací. Slouží cizím, čtou, co jim dávají do rukou, a tváří se při tom jako svobodné bytosti s vlastními názory a postoji,“ napsala slovenská ministryně kultury Šimkovičová na síť Telegram. Nemyslela to jako pochvalu současné herecké generace, ale jako potvrzení svých domněnek, že „jejich kritické projevy jsou součástí aktivit řízených ze zahraničí s cílem sesadit současnou vládu“. Podobné výrazy už tedy nepoužívá jen Putin a Orbán…
Kateřina Kadlecová: Britský deník Guardian rozkryl zajímavou mocenskou síť. Prestižní (aspoň do teď) londýnskou Národní portrétní galerii viní odborná obec, a nejen ta, z nepotismu: Zoë Lawová, maskérka přeučená na fotografku a donedávna manželka miliardáře, tu vystavuje své fotky celebrit – poté, co jejich rodinná nadace darovala galerii milióny liber. Lawová jednoduše měla přístup ke slavným, a tak je fotila, a nad její výstavou přimhouřilo oči pár vlivných konzervativců z dozorčí rady (Lawová pořádala pro stranu akce). Snímky jsou prachmizerné, tvrdí odborníci, a je to neetické. Že by umění vážně bylo jen pro zbohatlíky a jedna fotografka-hobbistka si zaplatila prostor?
Vojtěch Rynda: Mít na vybranou, hodně bych po zhlédnutí prvních dílů nových českých seriálů Děcko a Studna váhal, jestli se dívat na další. Obě série se naštěstí posléze rozjedou a „spraví“, ale úvodní dojem je tristní a Děcko i Studna dělají jen málo pro to, aby diváka vtáhly: hlavní hrdinka prvního jmenovaného je na pár facek a druhé dílo zase působí až moc jako další úhledné retro s kriminálním motivem, jakých tuzemské televize sekají dvanáct do tuctu. To dramaturgové nevědí, že publikum je potřeba chytit a nepustit? Nebo ta profese už definitivně zanikla?
