Sigmund Freud tvrdil, že pro ženy je fyziologicky nemožné být vtipné. Řada tuzemských komiček dokazuje opak

Stand-up je populární destinací pro první rande. Vlastně asi jakékoli rande. Soudím tak podle toho, že v publiku pražského Rock Café, kde se koná pravidelné vystoupení Underground Comedy Special, sedí jeden pár vedle druhého. Říká se, že humor je nejlepší afrodiziakum, a tímhle způsobem se dá předehra efektivně outsourcovat externím dodavatelům.

Těmi bývají většinou muži.

I na dnešním stand-pu vystupuje šest komiků a žádná žena. Respektive, jedna komička večerem provádí. Je jí Lucie Macháčková. Energická sedmatřicetiletá blondýnka, která zvládá stand-up jak v češtině, tak v angličtině, říká, že většina zdejších „lineupů“ je podobného rázu: samí chlapi a ona. „Lidi, myslím, vítají, že to není jen ,sausageparty‘,“ říká. „Ta diverzita a barevnost jsou důležité. Dostávat jiné pohledy na svět, jiné příběhy….“ Ne náhodou se její komediál­ní show jmenuje Na holku dobrý. Občas si do genderového nepoměru rýpne i na pódiu. Například když jako moderátorka večera představuje komika Lukáše Kunderu: „My dva jsme tu kvůli kvótám. Lukáš je gay a já jsem žena.“

Komici versus komičky

Dnešní večer je nazvaný „raw“ neboli surový. Výhoda raw stand-pu spočívá v tom, že publikum uslyší úplně nový materiál, který si komici teprve testují. Nevýhoda spočívá v tom, že ty nové, nevypilované vtipy občas nemusí přijít tak vtipné veřejnosti, jako přišly samotnému komikovi, když je sepisoval. Stává se tedy, že raw večery jsou protkány momenty trapného ticha a nuceného potlesku, které nicméně k opravdovému stand-pu taky patří. Neexistuje žádný komik, ani Ricky Gervais nebo Sarah Silvermanová, který by nikdy nevstoupil na pódium a nevybouchnul – standupovou anglo-hantýrkou řečeno totally bombed.