Vzpomínky na ztracený svět. Nová deska The Cure po šestnácti letech odměňuje čekání hřejivou melancholií
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Po svém vrcholu v podobě alba Disintegration (1989) angličtí The Cure nasadili pravidelný rytmus jedna řadová deska za čtyři roky, až se před šestnácti lety co do nahrávání odmlčeli. Nová kolekce se od nich dala čekat asi tak jako od Rolling Stones loni. A stejně jako Stones se i The Cure po pauze ozvali s povedeným albem, které se vrací o desítky let zpátky – v případě gotických rockerů vedených zpěvákem a téměř výhradním skladatelem Robertem Smithem právě k Disintegration.
Novinka se jmenuje Songs of a Lost World, Písně ztraceného světa, první slova na ní znějí „Tohle je konec“, posledním slovem je „nic“, už úvodní píseň Alone (Sami) lká nad zánikem, ztrátou lásky, nadějí a snů… U The Cure je ale tohle fňukání po všech těch letech a deskách spíš úsměvným folklórem, se kterým hudební složka vlastně koresponduje jen volně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
