Až u mrtvých vybuchnou petardy. V pokračování Beetlejuice nachází Tim Burton svou ranou fantasmagoričnost
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Lze poměrně přesně říct, kdy Tim Burton, americký režisér a výtvarník s nezaměnitelnou morbidní poetikou, ztratil směr a začal vykrádat sám sebe. V roce 2010 natočil pro Disneyho unylou Alenku v říši divů, v níž zploštil a „zdisneyfikoval“ jak báječně perverzní předlohu Lewise Carrolla, tak i vlastní, do té doby nezkrotnou imaginaci. Pro toho Disneyho, z jehož kreslířské manufaktury kdysi utekl, aby mohl realizovat vlastní originální vize – jako ve svém druhém celovečerním filmu Beetlejuice (1988). Po Alence se Burton hledal a recykloval, například prostřednictvím dlouhometrážní verze (2012) svého raného kraťasu Frankenweenie (1984). A nyní tedy přichází s pokračováním dalšího svého raného klenotu, nazvaným Beetlejuice Beetlejuice.
Dobrá zpráva je, že jde skutečně o pokračování, tedy o žádnou reimaginaci, spin-off, reboot nebo jak se dnešnímu recyklování nápadů říká. V prvním díle se o honosný venkovský dům v Nové Anglii přetahovaly dva manželské páry, Maitlandovi a Deetzovi, přičemž ten první byl mrtvý. Do dění jako neřízená střela zasahoval potměšilý duch Beetlejuice (psáno Betelgeuse).
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
